Hostivař ze svého srdce nedostanu.

Golf je jeho život, rodina, soukromí, jeho přátelé. Je to jeho volný čas, koníček i práce. Před patnácti lety začínal v dětských kurzech, v úplně prvních, které náš areál pořádal. U golfu zůstal dodnes. Hostík se pro něj stal místem, které nemůže ze svého srdce vyjmout.

Přesto, že se Honza Šonka stal začátkem letošního roku manažerem Sportovně-technické komise České golfové federace, zůstal Hostíku věrný. Nadále vede hostivařské maršály, organizuje kurzy pravidel pro veřejnost a odpovídá na vaše dotazy v internetové golfové pravidlové poradně. A samozřejmě dohlíží jako STK na váš handicap a sportovní dění v Hostivaři. Že ho neznáte osobně? Nevadí. Honza je člověk,
který je s Hostivaří dlouhá léta spjatý, a když ho u nás potkáte, zaručeně vám kdykoliv rád pomůže. Seznamte se.

KTERÉ PRAVIDLO DĚLÁ GOLFISTŮM NEJČASTĚJI PROBLÉM?
Vzhledem k tomu, že od ledna došlo k velké modernizaci golfových pravidel, chyby byly letos na hřišti obecně vidět častěji. Musím říct, že je velký rozdíl mezi závodním golfem a rekreační hrou. Na komerčních turnajích, kam chodí hráči často více kvůli zábavě než kvůli sportu, je podle mě nejčastějším prohřeškem dropování z výšky ramen a samozřejmě příliš dlouhé hledání míče. Na sportovní, federační úrovni jsem se letos nejvíce setkal s neznalostí, co má hráč dělat, když pohne vlastním míčem – omylem i vlastním zaviněním, na ferveji, v rafu nebo na greenu. Nebo když se míč rozjede větrem, před označením, po označení a tak dále.

JAK HRÁČI NOVÁ PRAVIDLA PŘIJÍMAJÍ?
Ti, kteří hrají spíše soutěžní golf, to berou tak, že nová pravidla jsou výsledkem pravidlového vývoje, a snaží se je pochopit a hrát podle nich. Dokonce se setkávám i s tím, že si někteří z těchto hráčů řekli, že se pravidlům pověnují více než doposud. Pak jsou ti, kteří buď o změně vůbec nevědí, nebo ji prostě ignorují a mají při hře takový pravidlový pel-mel.

ZMĚNIL SE GOLF V TVÝCH OČÍCH ZA POSLEDNÍCH PATNÁCT LET?
Určitě ano. Největší boom, minimálně co do počtu členů, se odehrával od roku 2003 a trval zhruba dalších deset let. Takže přesně v těchto posledních patnácti letech se golf více otevřel všem zájemcům a postupně se mu daří sloupnout tu nehezkou nálepku drahého a snobského sportu. Bohužel také trochu vymizely některé tradiční hodnoty jako úcta a pokora, což je velká škoda.

KDY JSI TY POPRVÉ ZAČAL S GOLFEM?
Moje golfová cesta začala právě před patnácti lety, a to v dětských kurzech pod vedením Pavla Fulína a Davida Šiply. Už tenkrát jsem chtěl být na golfu každý den, opravdu mě to bavilo. Nejen trénink, ale celkově to prostředí, zelený trávník, žádný stres…

Hráči, kteří hrají spíše soutěžní golf, to berou tak, že nová pravidla jsou výsledkem pravidlového vývoje, a snaží se je pochopit a hrát podle nich.

A PROSTŘEDÍ NAKONEC ZVÍTĚZILO NAD SOUTĚŽIVOSTÍ?
Možná ano. Později jsem právě tady našel svou první brigádu. Bylo pár měsíců před otevřením hřiště a já pomáhal, aby bylo vše připravené – chvíli jsem uklízel, pak jsem klečel na greenu a vyřezával nožíkem lipnici, plel břeh rybníka nebo sbíral míčky na drivingu. Když se rozjely kurzy pro nejmladší golfisty, začal jsem se věnovat jim. Téměř každý den jsem po škole učil mladé naděje. V roce 2009 jsem se stal jedním z maršálů, tenkrát mě zaučoval legendární Jaromír „Míša“ Fuchs a z jeho přístupu k hráčům těžím dodnes. V Hostivaři jsem byl téměř každé odpoledne a každý víkend. Postupně jsem více pracoval, než hrál, a tak je to posledních deset let pořád. Mezitím jsem se také věnoval pravidlům golfu a v dubnu 2011 jsem složil základní zkoušky golfového rozhodčího. Jarda Kadlec, náš tehdejší šéf maršálů, mi na začátku sezony v roce 2012 předal svou funkci head maršála a STK a od té doby mám hostivařské maršály na starosti. Na Hostivař dohlížím i jako handicapová autorita.

MARŠÁLŮM SE VĚNUJEŠ I MIMO HOSTIVAŘ?
Ano, před sedmi lety mě Michael Jon (Tournament Administrator and Rules Official pro Ladies European Tour a Confederation of Professional Golf – pozn. red.) přizval ke kurzu pro maršály a pod různými vlajkami (nejprve Národní institut golfového vzdělávání a Česká golfová federace a nyní především Česká asociace golfových maršálů) pořádáme s dalšími lektory školení pro maršály pracující na českých hřištích. Postupem času jsem si zvyšoval na zkouškách svou rozhodcovskou kvalifikaci a začal se podílet na řízení turnajů z kalendáře České golfové federace. A nejen to, externě jezdím jako sudí na privátní hřiště Casa Serena a čas od času si zapískám nějaký z turnajů pro PGA a další promotéry. Od roku 2014 jsem členem regionální STK Západ B a od roku 2016 předseda komise mládeže této RSTK. Od března 2019
pracuji pro český golf nejen jako turnajový ředitel a rozhodčí, ale i jako manažer sportovně-technické komise ČGF.

VEDEŠ KURZY PRVNÍ POMOCI – HODILO SE TI TO NĚKDY NA GOLFU?
Myslím, že znalost první pomoci by měla být více vyžadována po každém z nás, ale především po pracovnících jakýchkoli služeb, kde je větší koncentrace lidí – třeba na golfu. Plánuji se svým kolegou nabídnout golfovým resortům kurz nejen obecné první pomoci, ale zaměřený přímo na míru pro jejich prostředí a úrazy spojené často právě s golfem. Letos poměrně náročným kurzem prošla posádka Loreta Golf Clubu Pyšely, tak doufám, že je budou následovat další resorty. Každopádně ošetřování drobných poranění je takříkajíc denním chlebem. Jednou na turnaji šlo fakt do tuhého a v tu chvíli jsem byl rád, že rutinu, kterou učím na kurzech první pomoci, mám skutečně zažitou a zautomatizovanou.

NA CO RÁD NA HOSTIVAŘI VZPOMÍNÁŠ?
V poslední době rád vzpomínám na oslavy 10. výročí klubu, což už je dost dávno, ale asi to bylo fakt legendární. Takže se těším na rok 2022, až oslavíme 20 let golfu na Hostivaři.

DOSTANEŠ SE VLASTNĚ VŮBEC NĚKDY NA HŘIŠTĚ JAKO HRÁČ?
Relativně málo, ale dostanu. Nejčastěji hraju devět jamek tady doma na Hostivaři, někdy brzy ráno, nebo naopak jako relax po práci. Moc nechodím na turnaje, protože těch mám poměrně dost z druhé strany.

CO TI GOLF DAL A VZAL?
Golf mi dal obrovskou základnu přátel, kamarádů a kolegů a samozřejmě postupně cenné zkušenosti nejen s vedením lidí, ale také třeba s osobním time managementem, který je při nutnosti skloubit několik kalendářů v jeden fungující osobní opravdu důležitý. No a taky mi toho dost vzal – například čas, který jsem mohl věnovat více studiu. Vysokou jsem několikrát přerušil a potažmo asi i zakončil vždy v průběhu letního semestru, když začala golfová sezona.

JAKÉ DALŠÍ SPORTY MÁŠ RÁD? 
Mám rád hory a sníh, a tak tedy rád lyžuji. Pasivně rád kouknu na ragby, to mám asi po tátovi, který ho dlouho hrál, a vydržím koukat klidně hodiny v kuse na atletiku.

CO TI UDĚLÁ RADOST?
Když věci vycházejí, jak jsem si naplánoval. Když si dám skleničku něčeho dobrého s přáteli. Když se sejdeme celá rodina. Když se mi daří nedělat zbytečné chyby ze spěchu. Když se nerozčiluji kvůli zbytečnostem.

CO BYS DNES DĚLAL, KDYBY TVŮJ ŽIVOT NEBYL SPOJENÝ S GOLFEM?
Dost dlouho jsem měl a pořád ještě mám kladný vztah k divadlu, tak těžko říct, jestli bych dneska někde netahal kulisy. Taky jsem se motal kolem gastronomie – v Krkonoších a nakonec i v malé hospůdce v Praze, takže možná nebýt golfu, míchám guláš nebo čepuju pivo. ■

VE ZKRATCE
► Věk: 27
► HCP: 13,4
► Značka holí: Titleist AP2
► Nejoblíbenější hostivařská jamka: bývalá jamka 2B, z těch aktuálních sedmička
► Nejoblíbenější jídlo: kuře na paprice, ale jen to od mámy