Karel Štědrý je jedním z umělců, jejichž díla vystavujeme v Galerii Golf Hostivař, za sochaře se ale nepovažuje. Jeho obrazy byly opakovaně úspěšně vydraženy v aukcích slovutné aukční síně Sotheby’s, on vám ale řekne, že je mu jedno, jestli je přední, nebo zadní umělec své generace. A když se zeptáte na první setkání s uměním (dočtete se), zasáhne vás přesně ten jemný vlídný humor, který vnímáte i z obrazů a instalací. V tom prostoru, kde se cítí dobře on, se musí cítit dobře každý.

Vím o vás, že při práci pracujete s plastelínou, ale hrál jste si jako dítě se stavebnicí Merkur?

Abych pravdu řekl, zas až tak moc ne. Narodil jsem se v roce 1985, takže po sametové revoluci pro mě akorát přestaly být nebezpečné malé předměty a já si začal hrát s legem jako s čerstvou novinkou na trhu. Merkur jsem tedy začal vnímat jako teenager, a ne moc jako hračku, ale jako stavebnici na úrovni modelářství a kutilství.

Co ještě jste měl jako dítě rád?

Maminku a tatínka především, hned za nimi video disneyovky a počítač, který táta pořídil hned, jak byl dostupný pro běžnou domácnost. Byl velký fanda do elektrotechnických instrumentů od databank přes audio po výpočetní techniku. Vše bylo v plenkách a vývoj elektroniky a elektrotechniky byl pomalý, ale mělo to v sobě potenciál idealizované budoucnosti, kdy všechno půjde díky technickým výdobytkům snáze.

I když o rozhovor s vámi jsme požádali především kvůli vaší soše, kterou máme v Galerii Golf Hostivař, jste mnohem známější jako malíř. Dá se nějak vyjádřit, třeba proporčně, kolik času a energie dáváte malování a kolik sochařině?

Nepovažuji se za sochaře. To, co vzniká mimo médium obrazu, vnímám jako jeho rozšíření, protože pracuji s abstrahovanou formou, kterou často využívám jako prostředek pro vystavění iluze prostoru, ve kterém se cítím dobře. Nerad bych, aby to vyznělo namyšleně, ale v poslední době své obrazy i plastiky cítím víc v souvislosti s architekturou a snažím se tak i při navrhování obrazů i objektů postupovat. Snažím se udržovat logiku věcí tak, aby se zpracovávané téma projevilo v kvalitě vizuální formy a ta zas aby se příliš neodkláněla od obsahu.

 

V čem je pro vás tenhle způsob obohacující?

Vzhledem k mé zálibě v geometrické abstrakci a k systémovému způsobu uvažování, kdy se díky redukci forem na elementární tvarosloví mění vnímání a způsob zobrazování, mizí potřeba věrně napodobovat realitu viděnou, ale tu myšlenou, která vychází čistě z intelektuálních procesů a myšlenkových konstruktů motivovaných filozofií, vědou, technikou, aritmetikou… Hmatatelný svět a ten iluzorní je úzce propojen. Mondrian nebo hnutí De Stijl v tomto směru myslím došli nejdál.

Vzpomenete si, kdy jste začal vnímat umělecká díla ve veřejném prostoru? Nebo na nějakou první sochu, která vás zaujala?

Ano. Poprvé intenzivněji jsem začal vnímat plastiky od Josefa Klimeše, které dotváří hmotu Barrandovského mostu, a to především proto, že jedna z plastik sloužila jako U-rampa pro skateboardisty. Pokaždé, když jsem jel kolem, říkal jsem si, jak to můžou zvládnout, aby nespadli, a zkoumal tak tvary, rádiusy a naklonění tvaru plastiky a vyhodnocoval jsem si, jestli bych to taky zvládl. Byla to velká frajeřina…

Jsou nějaká místa nebo města, kam jezdíte rád právě kvůli sochám?

Ne programově. Jezdím rád do galerií v zahraničí, kde je sochařská instalace samozřejmou součástí výstav stejně jako prostor galerie a její architektura, která způsob a charakter výstav a jejich instalace přirozeně definuje a harmonizuje, je-li dobrá. Naštěstí je jich celkem dost. Za všechny své oblíbené bych vypíchl Fondation Beyeler u Baselu a Maeght Fondation v Saint-Paul-de-Vence. Na těchto dvou místech se mě vždycky zhostí pocit, že je vše správně a tak, jak to má být.

Jak se vám líbí instalace na golfu? Pokud vím, vznikal Bike Deconstructed původně pro jiné místo.

Plastika byla vyrobena u příležitosti výstavy Jízda, která se věnovala tématu cyklistiky jako inspiračního zdroje pro umělecká díla a různé artefakty. Výstava probíhala v trutnovské galerii EPO1. Majitelé galerie manželé Kasperovi vedou prostor jako přidruženou aktivitu ke svému podnikání v oblasti kovovýroby. Plastika vznikla pod jejich dohledem a díky technologiím, kterými disponují. Díky tomu jsem se mohl pohybovat ve větším měřítku jednoho dílu 1:20, ne 1:10, a měl jsem tak možnost porovnat, jak působí zvětšení na výslednou formu plastiky… Umístění na golfu se mi líbí moc. Jsem rád, že funguje v exteriéru, protože byla původně navrhována pro prostor galerie.

A naopak, je pro vás umělce zajímavější tvořit pro konkrétní umístění, nebo jen tak, z potřeby?

To, že plastika funguje v jiném prostředí než v tom, pro které byla navržena, je buďto šťastná náhoda, nebo důkaz o smysluplné funkčnosti formy.

S místem na golfu jsem spokojený. Neměnil bych. Jsem zastáncem, že věci jsou tak, jak mají být, a netřeba tlačit na pilu a měnit přirozený řád věcí, který je zde nastaven Petrem Kolářem. Bylo by ode mě dost nabubřelé jeho rozhodnutí zpochybňovat vzhledem k jeho profesi a důvěrné znalosti topologie místa. Jsem vděčný za to, že moji práci přijal a zařadil do stávající skladby sochařského parku.

Kdybyste dostal nabídku vytvořit něco speciálně pro Galerii Golf Hostivař, čím byste začal?

Obhlídkou a pochopením prostoru, pro který by byla realizace určena. Z toho bych vycházel.

Patříte k předním umělcům vaší generace. Kdy jste si to uvědomil?

Já nad tím nepřemýšlím, jestli jsem přední, nebo zadní umělec mé generace. Pro mě je výhra v loterii, že jsem se dostal do bodu, kdy to, co dělám, ovládám do té míry, že co si vymyslím, dokážu zmaterializovat a převést na plochu plátna nebo nově poskládat ze zvětšených dílů inspirovaných stavebnicí Merkur. Má práce mě zcela naplňuje tolik, že se stala součástí mého života, spoluutváří moji osobní identitu a navíc generuje dostatek prostředků na to, abych se uživil a mohl v tom, co dělám, nerušeně pokračovat. Vše ostatní beru nad rámec jako přidanou hodnotu, kterou stěží mohu a ani nemám potřebu ovlivňovat.

A jak přísný na sebe musíte být, abyste se neustále posouval? Nebo to jde naopak samo a musíte se spíš brzdit?

Mám to štěstí, že nemám o nápady a témata nouzi, bohužel je nestíhám zrealizovat v takové šíři, v jaké bych chtěl. Tak je alespoň mám v podobě záznamů a skic uložené v mé pomyslné nápadové bance.

Vím, že si velmi ceníte setkání a hlavně spolupráce se Stanislavem Kolíbalem. Co užitečného jste se od něj naučil?

Vytrvalosti, píli a důslednosti. Naučil jsem se vnímat prostor ve vztahu k věcem, které do něj vstupují, a jak dohledat souvislosti mezi díly, tak aby instalace výstavy fungovala a dávala smysl.

Od koho dalšího si rád necháte poradit a na koho dáte?

Od koho zrovna potřebuji, napříč společenským spektrem. Testuji si tak, co na koho funguje. Ale mám takovou svou mentorskou svatou trojici: Písařík—Diviš—Kolíbal.

Je nějaká univerzální rada nebo doporučení, které by měl znát každý umělec? Nebo je nějaká rada, kterou dáváte vy?

Když si myslíte, že je práce u konce, tak teprve začíná. Odpočívat se bude až v hrobě… Myslím, že není třeba uvádět původ těchto úsloví…

Na čem aktuálně pracujete?

Teď jsem měl nejvíc práce s katalogem, který vychází u příležitosti mé dosud nejobsažnější výstavy Battle of the Year, která od března do května probíhala v litomyšlské Galerii Miroslava Kubíka. Po zavření výstavy v Litomyšli bych si rád na chvíli od vystavování odpočinul a zklidnil se, abych se mohl ohlédnout a trochu zbilancoval, co jsem doposud udělal. V čem má smysl pokračovat, a naopak co uzavřít.

Přesto, kde kromě golfu mohou naši čtenáři v době, kdy rozhovor vyjde, vaše díla vidět?

Lačné zájemce o mou práci, pokud nějací takoví existují, mohu nasměrovat na realizaci s názvem Runway provedenou v rámci piazzetty nové zástavby a revitalizace bývalých pekáren Odkolek. Realizace je součástí kurátorského sochařského parku Odkolekce, kde je k vidění dalších více než třináct autorských vstupů do architektury po umělecké instalace napříč generacemi. Další tip je asi jedna z posledních příležitostí zhlédnout mural v zatáčce ulice Komunardů naproti Holešovické tržnici, než ho přetře další autor v pořadí dle dramaturgického plánu streetartového projektu Artwise.

KAREL ŠTĚDRÝ

Nejznámější a nejuznávanější je jako malíř, záběr jeho zájmů a aktivit je však mnohem širší. Začíná u architektury a přes umělecké instalace a vlastní výtvarnou tvorbu pokračuje až k úpravě publikací a výstavních katalogů — nejen svých, ale i kolegů, s nimiž spolupracuje. Karel Štědrý je autorem plastiky Bike Deconstructed v naší Galerii Golf Hostivař, která minimálně těm starším z nás připomene dětství a těm ostatním alespoň jízdní kolo. Hravost, neokoukatelnost a vlídnost patří mezi charakteristické rysy tvorby autora, který sám sebe označuje jako systematika a milovníka geometrie. A přitom je to všechno pravda.