Editorial

Milí golfisté,
skončila další golfová sezona. Nevím, co znamenala pro vás, ale s nedávnými oslavami 30 let svobody v naší zemi jsem si uvědomil, že také představuje 30 let svobodného hraní golfu. Golfistů, kteří hráli před listopadem 1989, asi mezi našimi známými nebude mnoho. Pokud někoho znáte, zeptejte se ho, jaké to tehdy bylo. Kdo ho ke golfu přivedl, za jakých okolností, kde a s kým hrál, jak se na něj dívalo okolí. Komunismus se bezesporu na našem krásném sportu negativně podepsal. V roce 1948 fungovalo šest golfových klubů, které měly slušné ambice k dalšímu rozvoji. Tehdejší vláda je ale v rámci tzv. sjednocení tělovýchovy začlenila do tělovýchovných jednot Sokola a z golfových klubů se staly oddíly. Golfu byla dána nálepka aristokratického a buržoazního sportu, který neměl mezi ostatními masovými sporty místo.
Nejtemnějším obdobím byla padesátá léta, kdy se totalitní režim snažil proti golfu tvrdě postupovat a chtěl jej vymazat z naší sportovní mapy. Protigolfové tažení vyvrcholilo uzavřením, zpustošením a následným rozoráním klánovického hřiště. I ostatní kluby musely v období normalizace bojovat o přežití. Během následujících 40 let se z golfistů stali sportovní vyděděnci, kteří se své milované hře věnovali takřka v ilegalitě. Komunistický režim na dlouhou dobu násilně přerušil přirozený rozvoj našeho krásného sportu a domnívám se, že také napomohl tomu, že se na golf dosud nahlíží trochu s despektem a dává se mu bezdůvodně nálepka elitářského sportu. I v dnešní svobodné době je pro mě golf symbolem hodnot, které se v naší společnosti bohužel trochu vytrácejí. Symbolem fair play, čestnosti, pravdomluvnosti a zdvořilosti.
Přál bych si proto, aby kouzlo golfu objevila co největší část našeho národa a jeho hodnoty převzala i do svého života či životního stylu. Golfisté, važme si prosím naší vydobyté svobody a chraňme ji. Umožňuje nám nejen svobodně se vyjadřovat, cestovat, ale i hrát golf.

Krásnou zimu přeje
JIŘÍ MARTINKA
prezident klubu