Pro mě to nikdy nebylo jen o výsledcích

Golf je hlavně o lidech, atmosféře a o tom být venku

Golf je skill, který vám umožní leccos. Rozhovor s Danou Mitchell to jen potvrzuje. Díky golfu procestovala Texas, přežila covidové uzávěry, našla partu přátel v Americe i v Hostivaři — a dnes si na hřišti bere zpět svůj malý kousek dospělého světa.

„Já jsem si zelenou kartu udělala někdy kolem roku 2007 v Hodkovičkách,“ vzpomíná Dana Mitchell. „Byly jsme tam s holkami spíš jen tak pro zábavu. Odehrály jsme pár turnajů ročně, ale golf tehdy ještě nebyl něco, čemu bych úplně propadla.“

TO PŘIŠLO AŽ O PÁR LET POZDĚJI V AMERICE. V TEXASU, KAM SE DOSTALA V ROCE 2013, HRÁL GOLF ÚPLNĚ JINOU ROLI NEŽ DOMA. COUNTRY KLUBY TAM NEJSOU JEN SPORTOVIŠTĚ. JSOU TO MÍSTA, KDE SE LIDÉ POTKÁVAJÍ, TRÁVÍ ČAS A BUDUJÍ VZTAHY.

„V těch klubech je všechno pohromadě — tenis, golf, bazén, restaurace, terasa, společenské akce. A když jsem tam nikoho neznala, byl golf vlastně nejlepší způsob, jak se s lidmi seznámit.“

PŮVODNĚ HRÁLA V AMERICE HLAVNĚ ZÁVODNĚ TENIS, KTERÝ ODMALA TRÉNOVALA, POSTUPNĚ ALE ZAČALA VÍC ČASU TRÁVIT PRÁVĚ NA GOLFOVÝCH HŘIŠTÍCH. SNÍŽILA HANDICAP POD DVACET, COŽ JÍ OTEVŘELO DVEŘE DO DALLASKÉ LIGY.

„Projela jsem díky tomu spoustu krásných hřišť okolo Dallasu. Ale upřímně — nikdy jsem nebyla typ hráče, který chce za každou cenu vyhrávat turnaje. Pro mě to bylo hlavně o lidech, o atmosféře a o tom, být součástí té komunity.“

PRÁVĚ KOMUNITA JE SLOVO, KTERÉ SE V JEJÍM VYPRÁVĚNÍ VRACÍ POŘÁD DOKOLA. AŤ UŽ MLUVÍ O AMERICKÝCH COUNTRY KLUBECH, NEBO O DNEŠNÍ PARTĚ V HOSTIVAŘI.

„Tam jsem vlastně pochopila, že golf není jen sport. Je to společenský svět. Lidi se podporují, fandí si, tráví spolu čas i mimo hřiště. A to mě na tom začalo strašně bavit.“

PO NÁVRATU DO ČESKA ZAČALA HRÁT MNOHEM VÍC NEŽ DŘÍV. A PARADOXNĚ JÍ K TOMU POMOHL COVID.

„Tenis byl tehdy zavřený, fungovali jen profesionálové a já už to nechtěla nějak obcházet. Tak jsem začala chodit pořádně na golf.“

ZATÍMCO PRO MNOHO LIDÍ ZNAMENALY LOCKDOWNY STOPKU PRO SPORT I SPOLEČENSKÝ ŽIVOT, PRO NI SE GOLF STAL JEDNOU Z MÁLA MOŽNOSTÍ, JAK ZŮSTAT MEZI LIDMI A ZÁROVEŇ SE HÝBAT VENKU.

„My jsme opravdu hráli celou zimu. V rukavicích, někdy skoro zmrzlí, ale hráli jsme pořád. A já jsem najednou měla čas natrénovat krátkou hru, na kterou jsem předtím nikdy neměla trpělivost.“

VÝSLEDEK? HANDICAP SPADL AŽ NA DESET.

„Na mě to bylo super číslo. Hlavně když golf vlastně nikdy nebyl můj původní sport. Dneska už to samozřejmě není pravda.“

PRÁVĚ TEHDY SE DEFINITIVNĚ VYTVOŘILA I PARTA, SE KTEROU DNES PRAVIDELNĚ HRAJE V HOSTIVAŘI. ÚTERNÍ GOLF SE POSTUPNĚ ZMĚNIL V MALÝ RITUÁL.

„Ráno si dáme kafe, odehrajeme, posedíme, dáme oběd… a hlavně je legrace. Máme whatsappovou skupinu, posíláme si fotky, když je někdo zrovna pryč. Jedna kamarádka má třeba dům na Mallorce, dneska nám poslala fotku se španělským pivem a my jí zase ranní pozdrav z Hostivaře.“

GOLFOVÁ PARTA DÁVNO NEZŮSTALA JEN NA HŘIŠTI. SPOLEČNĚ JEZDÍ NA VÝJEZDY, CHODÍ NA JÓGU NEBO DO FITKA, PROPOJUJÍ SPORT S CESTOVÁNÍM I BĚŽNÝM ŽIVOTEM.

„Byly jsme původně samé holky, teď s námi hraje i jeden režisér, který golfu úplně propadl. A vlastně se navzájem podporujeme i sportovně — chceme se zlepšovat, hecujeme se.“

PRÁVĚ TO DANA NA GOLFU MILUJE NEJVÍC. ŽE ČLOVĚK NEMUSÍ BÝT PROFESIONÁL, ABY MĚL CHUŤ SE POSOUVAT.

„Já se na hřišti vlastně nikdy nevztekám. Spíš si dávám malé výzvy. Tuhle jamku chci příště zahrát líp. Tady zlepšit chip. A to mě baví.“

DNES UŽ JE ALE GOLF PRO DANU NĚCO TROCHU JINÉHO NEŽ V DOBĚ TEXASKÝCH TURNAJŮ. PŘED ROKEM A PŮL SE JÍ NARODILA DCERA — A SPORT NAJEDNOU DOSTAL ÚPLNĚ NOVÝ RYTMUS.

„Já jsem na malou sama, takže kdybych neměla golf, byla bych vlastně hodně izolovaná. Pro mě jsou ty dvě hodiny týdně strašně důležité mentálně. Je to chvíle, kdy jsem zase mezi dospělými.“

NEJDE ANI TAK O VÝKON NEBO HANDICAP. DŮLEŽITĚJŠÍ JE SAMOTNÝ PROSTOR, KTERÝ GOLF VYTVÁŘÍ.

„Já se dceři velmi věnuju, ale člověk potřebuje občas vypnout. Dát si kafe, projít se po hřišti, popovídat si s dospělými. A pak se zase vrátím domů úplně jinak naladěná.“

NA HOSTIVAŘI SI NAVÍC NAŠLA PARTU, KTERÁ BERE JEJÍ NOVOU ŽIVOTNÍ ETAPU NAPROSTO PŘIROZENĚ.

„Holky jsou skvělé. Když někam jedeme, nikdo neřeší, že vezmu malou s sebou. Naopak si ji pochovají, pohrají si s ní. Má tam takové svoje golfové tetičky. Nehrajeme tu jen v létě, i v zimě sem chodíme na simulátor.“

DCERA UŽ DNES PRÝ SAMA HÁZÍ MÍČKY DO JAMKY NA PUTTING GREENU A PROSTŘEDÍ KOLEM HŘIŠTĚ JE PRO NI ÚPLNĚ PŘIROZENÉ.

„Možná jednou bude hrát taky. Ale rozhodně ji do ničeho nechci tlačit.“

PRÁVĚ TO JE ZKUŠENOST, KTEROU SI DANA ODNESLA Z VLASTNÍHO DĚTSTVÍ. POCHÁZÍ Z TENISOVÉ RODINY — RODIČE SE SEZNÁMILI NA KURTU, DOMA SE SPORT VŽDYCKY BRAL JAKO SAMOZŘEJMÁ SOUČÁST ŽIVOTA.

„Táta mě trénoval od malička. Dneska už vím, že svoje dítě nechci do ničeho tlačit závodně. Chci, aby si samo našlo, co ho baví.“

TENIS JÍ TAKÉ DAL ZÁKLADY, Z NICHŽ TĚŽÍ DODNES.

„Myslím, že díky tenisu mám dobrý švih a koordinaci oko–ruka. Dlouhé rány mi šly od začátku. Naopak krátkou hru jsem se musela opravdu naučit.“

SPORT PODLE NÍ ČLOVĚKA FORMUJE HLAVNĚ MENTÁLNĚ. AŤ UŽ JDE O TENIS, GOLF, NEBO KARATE, KTERÉMU SE VĚNUJE PŘES DVACET LET.

„Pro mě je sport hlavně mentální očista. Člověk si vyčistí hlavu, vypne od běžného života a vrátí se k sobě.“

DANA MITCHELL

Společenská a plná energie. V rozhovoru s ní je všechno — běžné starosti, filozofie i filantropie, humor i spousta odboček. Dana Mitchell hraje v Hostivaři týden co týden svůj úterní rituál, někdy přidá dámskou tour nebo víkendový turnaj. „Bezpečné, slušné prostředí, to je to, co mi na golfu velmi sedí,“ říká.

Aby vzápětí přidala příběh, jak v době covidové uzávěry zůstala na deset týdnů nečekaně v Dubaji a trávila čas na golfu. Pochází z rodiny, kde se přirozeně potkával tenis, hudba i společenský život. Prababička byla jednou ze zakládajících členek tenisového klubu v Plzni a zároveň výborná pianistka, její bratr skládal vojenské pochody, které rakouská armáda hraje dodnes, a další sestra zpívala operu v Národním divadle.

Vedle sportu tak vyrůstala i mezi koncerty, divadlem a uměním. Dodnes chodí ráda na klasickou hudbu, podporuje festival Dvořákova Praha, ale stejně nadšeně mluví i o country koncertech, které zažila v Texasu.

„My jsme to doma měli vždycky propojené — sport i kultura byly normální součást života. Takže zítra jdu například na PSH,“ směje se.