Hostivařská „železná“ cesta
Jak zahrát hostivařské golfové hřiště, když nemáte v bagu driver? Odpověď zní — snadno! Aneb nechte driver doma a skórujte…

Mnoho amatérských golfistů podléhá iluzi, že délka rány z týčka je nejdůležitějším faktorem pro dobré skóre. Zatímco profesionálové dokáží driver ovládnout a využít jeho sílu k dramatickému zkrácení jamky, pro rekreačního hráče bývá právě tato hůl často „nejrychlejší cestou do problémů“. Rozdíl je v toleranci chyb. U železa mírně nepřesný zásah obvykle skončí stále na fairwayi, u driveru se kvůli vysoké rychlosti míčku a rotaci i malá odchylka promění v desítky metrů dlouhý výlet do autu nebo lesa.

Častým nešvarem amatérů je snaha driver „urvat“ silou, což vede k nekontrolovanému slicu. Na technických hřištích, jako je naše hostivařské, se tak délka stává spíše nepřítelem. Železo sice nenabídne takové uspokojení ega z dlouhého odpalu, ale přináší konzistenci, vyšší trajektorii a především schopnost zastavit míček přesně tam, kde ho potřebujete pro další ránu.

Naše hřiště je krátké, ale velmi technické. Zkuste si ho projít bez použití driveru nebo fairwayového dřeva. Výsledek pravděpodobně nebude horší, spíše naopak. Nikoho nezajímá, kolikrát jste použili driver, ale počítá se celkový výsledek na jamce.

Trenér Roman Chudoba vybral pět konkrétních jamek z naší hostivařské dvanáctky, na kterých vám názorně ukáže, jak je chytře a bezpečně pokořit se železem v ruce. Tuto strategii doporučuje zejména hráčům s handicapem 15 až 54, kteří ještě nemají driver úplně pod kontrolou.

Jamka č. 1: Zapomeňte na ego, hrajte na jistotu

Většina hráčů nastupuje na hřiště nerozehraná, přesto hned na první jamce sahá po driveru. To je past, protože v dopadové zóně driveru číhá vodní překážka a po celé pravé straně je aut. Roman doporučuje začít středním železem tak, abyste před vodou zůstali bezpečně krátcí. Druhou ránu hrajte opět středním železem z kopce na úroveň modrého nebo červeného kolíku. Třetí rána do greenu pak už není obtížná a po dvou puttech odejdete s bogey. Mnoho hráčů zde kvůli riskování s driverem končí s mnohem horším výsledkem.

Jamka č. 4: Technika vítězí nad délkou

Čtyřka je těžká technická jamka, na které vodní překážka vpravo ukončuje naděje mnoha hráčů, kteří zvolili driver. Strategií je opět střední železo takové délky, abyste nedopálili až do vody. Klíčem k úspěchu je pak druhá rána — je nezbytné zvolit správnou hůl pro dobré umístění na výhled. Pokud budete příliš dlouzí, čeká vás těžká třetí rána přes bunker; pokud krátcí, budete hrát přes svah, což obvykle končí špatně. Držte se raději levé strany a neriskujte zbytečně směr doprava.

Jamka č. 6: I pětipar se dá zvládnout bez dřeva

Na šesté jamce je po celé pravé straně aut, a jak už chápete, je to právě to místo, kde končí mnoho odpalů driverem. Roman doporučuje střední železo nebo hybrid směrem na střed fairwaye či k levému roughu. I z levého roughu se dá druhá rána solidně odehrát. Pokud vám po druhé ráně zbývá kolem 150 metrů, neriskujte útok přímo na green — prostor je tam zúžený a chráněný dvěma bunkery. Hrajte raději takticky před ně, čtvrtou ranou se snadno dostanete na green a dvěma putty zapíšete bogey.

Jamka č. 9: Pozor na „vražedné“ stromy

V dopadové zóně driveru se na devítce vpravo nachází sice krásná, ale herně celkem nepříjemná alej stromů. Končí tam spousta míčků. Zvolte raději delší železo nebo hybrid na střed fairwaye. Druhou ránu se nesnažte dostat co nejblíže ke greenu, protože rána z cca 30 metrů se zde hraje z kopce a je velmi obtížná. Ideální je nechat si druhou ranou vzdálenost 50—70 metrů, odkud míček na greenu snáze zastavíte. Pozor si dejte hlavně na pravý bunker u greenu, který patří k nejtěžším na hřišti.

Jamka č. 11: Vyhněte se „Pastičkám“

Jedenáctka je sice krátký čtyřpar, ale pro vyšší handicapy je zrádná. Kvůli vodě vpravo a hluboké škarpě vlevo je zde pro odpal driverem velmi málo místa. První ránu hrajte středním železem bezpečně před vodu. Druhou ránu směrujte mírně vpravo od greenu, čímž se vám pro třetí úder green krásně otevře. Hlavně se nesnažte být u greenu druhou ranou — je tam spousta bunkerů, kvůli kterým se jamka jmenuje „Pastičky“. Třetí rána z 50 metrů by pak již neměla být problém.

Zajímavosti o driveru

Na rozdíl od jiných holí nemá driver za úkol přesnost, ale co nejdelší odpal z týčka.

Proto má nízký loft, často mezi 8°—12°, aby míček letěl daleko a relativně nízko. Původní drivery se vyráběly ze dřeva, dnes se používají moderní materiály jako titan, karbon nebo kompozity, které umožňují větší rychlost švihu i lepší kontrolu. Driver má nejdelší shaft, což pomáhá generovat vyšší rychlost, ale zároveň platí, že čím delší, tím těžší je kontrola. A právě proto vám trenér Roman Chudoba ukázal, jak zvládnout hřiště bez něj. I profesionálové driver někdy odkládají. Na úzkých nebo technických jamkách často i hráči z PGA Tour nechávají driver v bagu a berou raději dřevo nebo dlouhé železo — protože kontrola je někdy víc než délka.