Nela Trávníčková, Dominik Pavouček a Lukáš Broda. Kde je čtvrté jméno? Žádné není, Nela vyhrála mistrovství na rány i na jamky, a je tak letošní královnou. Seznamte se.

Mistryně klubu ve hře na rány a na jamky
NELA TRÁVNÍČKOVÁ

Je jí teprve šestnáct, letos se ale právem stala hostivařskou královnou. Patří jí prvenství v obou mistrovských turnajích a je tak mistryní klubu ve hře na rány i na jamky. Ke golfu ji před devíti lety přivedli rodiče. Letos uhrála 34 turnajů a na drivingu ji v sezoně můžete vidět šest dní v týdnu, v zimě každý druhý den. Sezonu uzavírá s handicapem 1,8.

Jak se ti oba turnaje hrály?

Ve hře na rány jsem se obě dvě kola cítila velmi dobře. Podařilo se mi hrát stabilně, sebevědomě a skórovala jsem. Výsledek minus jedna byl pro mě životní. Byla jsem za něj hrozně ráda. Těsně mi nespadla hole in one na tříparu přes vodu na devítce. Byl to těžký úder proti větru, osmička železo, trefila jsem ji dobře. Holky říkaly super, já se bála, že budu krátká. Nakonec do půl metru od jámy. Dohrála jsem si birdie a byla jsem opravdu spokojená. První kolo jsem šla s Adélou Brychtovou a Kateřinou Kulovou.

Druhé kolo jsem šla s Lindou Frýbertovou a měla jsem znovu možnost si zahrát s Adélou Brychtovou. S holkami se znám velmi dobře, jsme kamarádky. Snažily jsme se hrou bavit, užít si obě kola mistrovství, zahrát dobrý výsledek. Byla to moc fajn kola.

Na jamky jsem se ve finálovém kole postavila proti Erice Kotkové. Souboj to byl velice vyrovnaný, hrály jsme obě okolo paru. Při hře byla skvělá ta soupeřivost. Přímý souboj o vítězství a titul mistryně. Hrozně nás to motivovalo. I my dvě vzájemně. Každá jsme chtěla vyhrát, ale zároveň jsme to přály i té druhé. Erika je skvělá a zkušená hráčka.

Co pro tebe znamená být dvojnásobnou mistryní?

Je to poprvé v mém životě, kdy jsem dosáhla takovéhoto vítězství. Vždycky jsem si to přála, vyhrát mistrovství klubu. Jsem na sebe pyšná, hrdá a absolutně nadšená! Budu mít své jméno na zdi vítězů. Navíc jsem si mohla zahrát turnaj mistrů na Konopišti, kde jsem skončila celkově pátá. Úžasné výsledky a skvělý závěr sezony.

Máš nějaký recept, jak na to?

V minulosti jsem se umístila čtvrtá, pak i třetí. Letos dvakrát mistryně. Jak? Vytrvalost, pravidelný trénink, ambice být lepší, pokora, hra je mi zábavou, podpora mých rodičů a mé sestry Mii. A samozřejmě moc dobrý trenér, trenéři!

A jak se ti hraje na Hostivaři?

Hostivař je pro mě srdeční místo, kde jsem začala s golfem. Pamatuji si, jak jsem na Hostivař přišla v sedmi letech a měla svůj první trénink. Strašně mě to nadchlo a řekla si, to je ten sport, který bych hrozně ráda dělala i do budoucna. Trénování v Hostivaři mě hrozně baví, protože z mého pohledu je to jedno z nejlepších tréninkových zázemí v Čechách. A určitě nesmím zapomenout na své golfové kamarády, kteří jsou z Hostivaře a neskutečně si jich vážím. Je to pro mě taková golfová rodina.

S kým chodíš nejraději hrát?

Nejraději trénuji se svými kamarády a obecně s lidmi, kteří mají lepší handicap než já. Na turnaji, když jdu s holkami, co mají plusový handicap, tak hrozně ráda koukám na jejich švihy a jak přemýšlejí nad tou hrou jinak než já. Určitě nejradši trénuji se svými kamarády, protože si vždy s nimi mám co říct a trénink uběhne rychleji. Často se o něco sázíme nebo hrajeme různé soutěže a to nás všechny posouvá dál.

Žiješ jenom golfem?

Ne, kromě golfu mě baví jezdit na snowboardu a na lyžích a mým velkým koníčkem je kreslení a němčina. Ale díky golfu bych ráda získala stipendium na vysoké škole v zahraničí.

Moc bych chtěla dosáhnout plusového handicapu. Z mých mimogolfových plánů do budoucna bych si ráda udělala trenérskou licenci na lyže, abych mohla trénovat malé děti. Dále rozvíjet své kreslířské schopnosti. Mám v plánu se přihlásit na digitální malbu a čínskou kaligrafii.

Mistr klubu ve hře na rány
LUKÁŠ BRODA

Ke golfu ho před patnácti lety přivedli taťka se strejdou. Hra ho baví natolik, že si každý týden jde alespoň jednou zahrát. Nejraději se spoluhráči z ligového týmu. Kromě golfu ho baví i nová role táty, 11. října 2021 se mu narodil syn Sebastian. Třikrát na rány, jednou na jamky, a to do konce už před devíti lety. Tak dlouho si drží skvělou formu. Letos zahrál celkově –6 pod par hřiště a po výsledcích 60 a 56 se stal právem mistrem klubu.

Lukáši, jak se ti hrálo?

Celkově byla moje hra klidná a jistá. Neudělal jsem moc chyb a většinou využil šance skórovat. Vzpomínám si, že se mi lehce vymkla jamka číslo osm (druhá jamka na zadních čtyřech) druhý den, kdy jsem z odpaliště sotva přestřelil vodu a následně zahrál do levého svahu. Odcházel jsem ale i tak s parem. Byl to příjemný turnaj s partou kamarádů a přátel. Ve flightu jsem šel s Ondrou Melicharem a Davidem Štroufem. A protože jsme všichni dobří kamarádi, tak atmosféra byla naprosto skvělá. Navzájem jsme si přáli hezké rány a nepociťoval jsem nějakou extra nervozitu.

Máš nějaký recept, jak vyhrát turnaj?

To nemám, dle mého se stačí soustředit, věřit si a mít den, kdy se vše sejde a člověk hraje dobrý golf. Ani na mistrovství jsem se nijak zvlášť nepřipravoval. Před hrou jsem si dal driving, pár chipů a puttů a šel hrát.

A co Hostivař, pořád tě to po těch letech baví?

K hostivařskému klubu mám ten nejlepší vztah. Začínal jsem zde před patnácti lety a jsem věrný člen a reprezentant. Myslím si, že tento klub nabízí jedny z nejlepších podmínek na trénink v Praze a mám zde spoustu přátel a kamarádů. Vždy se na hřiště rád vracím a mám ty nejlepší vzpomínky.

Mistr klubu ve hře na jamky
DOMINIK PAVOUČEK

Ke golfu ho před deseti lety přivedla náhoda. Když mu bylo 15 let, měl být ve výběru do širší reprezentace v basketbalu. Trenér mu o tom ale neřekl, a tak se do repre nedostal. Když to zjistil, vzal babičce starou sedmičku železo, šel na driving a vzteky odpálil 500 míčků. Nakonec se mu to tak zalíbilo, že u golfu zůstal.  Letos to sice poprvé cinklo, ale pověstné „kdyby“ bylo blízko vítězství už několikrát. Ve finálovém turnaji si zahrál s Ondrou Melicharem, kterého společně s golfistou Šimonem Zachem považuje za svého nejlepšího přítele.

Jaký byl poslední zápas Mistrovství?

Finálový zápas byl vcelku jednoduchý. Po čtyřech jamkách jsem vedl o čtyři a poté jsme dvě jamky půlili. Další dvě jamky jsem vyhrál a zápas byl u konce po osmi jamkách se skóre 6:4. Letos se golfu věnuji naplno a nedělám do toho dva další sporty. Ondra rozhodně není lehký soupeř ani potom, co ukončil univerzitu v USA, ale udělal na začátku pár nevynucených chyb, o to jsem to měl jednodušší. Na jamkovce je vždycky dobrá atmosféra, je to asi tím, že se všichni víceméně známe, takže si i u toho člověk hezky popovídá.

Jaká jamka tě v Hostivaři nejvíce baví?

Určitě šestka – Pendolíno. Tahle jamka je speciální tím, že nabízí mnoho strategií, a pokud se člověk rozhodne jít tou nejtěžší, a to pálit míček rovnou na naši fervej (driverem), je to opravdová challenge.

Kolik jsi letos uhrál turnajů?

Letos jsem odehrál nejvíc turnajů za poslední tři roky. Myslím, že kdybych sečetl roky 2018, 2019 a 2020, tak bych stejně neodehrál tolik turnajů jako letos. Bylo jich asi patnáct, vím, nezní to jako mnoho, ale když si spočítáte, že naše turnaje se hrají na 3–4 kola, a připočítáte k tomu i jedno cvičné kolo, tak je z toho hodně turnajových kol. ◾

Foto Anna Krčmářová