Je to hra

Někdy je napínavá do posledního puttu. Jindy už v půli víte, že vítězství bude vaše. Někdy stačí víkend a je rozhodnuto, jindy je to nervák na celou sezonu. K vrcholovým soutěžím prostě patří jamkovka, stejně jako hra na rány. Jsou to ty nejlepší disciplíny, a proto každý rok vyhlašujeme mistra i mistryni v každé z nich. Kdo tedy jsou ti, kteří zahráli nejlépe v roce 2023? Seznamte se s držiteli klubových trofejí.

Kateřina Šmolíková

MISTRYNĚ KLUBU VE HŘE NA RÁNY | HCP 0,7

Katka začala hrát golf ve čtyřech letech, kdy jí rodiče koupili malý bag. Bavilo ji doťukávat míčky, když mamka nedala putt. Pořádně se do golfu ale obula až před třemi lety a začala trénovat skoro denně. Už v roce 2021 získala titul mistryně klubu na rány jak v juniorské, tak v ženské kategorii, to ale ještě pod hlavičkou Golf Clubu Praha. Letos se poprvé stala královnou Hostivaře.

Jak jste se na mistrovství připravovala?

Hrála jsem turnaje celé léto, na mistrovství jsem se speciálně nepřipravovala. Vždy se snažím hrát co nejlépe. Den před turnajem jsem si šla zahrát cvičné kolo s Davidem Marečkem, který vyhrál mistra klubu. Očividně to zafungovalo.

Jak se vám hrálo? Popište prosím svoji hru.

Držela mě stabilní dlouhá hra, s krátkou jsem trochu bojovala. S prvním kolem jsem byla spokojená, zahrála jsem 66 ran. V druhém kole jsem se snažila hrát na jistotu, bohužel pár chyb přišlo, nepadaly putty. Nakonec jsem ale náskok čtyř ran z prvního kola udržela.

S kým jste šla ve flightu? Jaká byla atmosféra?

První den jsem hrála jen s Lindou Frýbertovou, Kačka Dolečková se omluvila ze zdravotních důvodů. S Lindou jsme kamarádky z výkonnostky, měla jsem pocit, že nehrajeme turnaj, ale jdeme si jen tak zahrát, atmosféra byla skvělá. Druhý den jsem šla ve flightu se Sofčou Chramostovou a Natkou Pfleger. Byla znát lehká nervozita, i tak jsme se snažily bojovat a vzájemně se podporovat.

Byl nějaký moment, kdy šla vaše psychika ke dnu? Jak jste se s tím vyrovnala?

Ano, byl. Na patnácté jamce jsem skončila druhou ranou pod hranou bunkeru, těžko jsem se z něj vyhrála ven a na jamce připsala triple. V hlavě mi běžela myšlenka, že to již nelze vrátit. Snažila jsem se co nejvíce zkoncentrovat na další ránu.

Jaký moment z celého mistrovství považujete za ten nejpovedenější?

V sobotním kole jsem na šestnácté jamce zahrála drive až na green, eagle mi unikl jen o vlásek.

Co by měl rekreační golfista dělat, aby se z něj jednou stal Mistr klubu?

Najít si dobrého trenéra. Sama trénuji již deset let se Zuzanou Mašínovou. Poctivě trénovat, vytrvat, pokud se zrovna nedaří. A hlavně chtít — když se chce, všechno jde.

Jak se vám hraje hostivařská osmnáctka? Které jamky jsou za vás TOP a které zase naopak dokáží potrápit?

Hřiště je krásné, ale hodně technické. Mě několikrát potrápily jamky dvě a tři, které jsou na začátek hry celkem obtížné. Nově vytvořených 6 jamek vzadu mám hodně ráda, jsou skórovací. Nejraději mám jamku číslo deset, většinou hraju birdie, občas se zadaří i eagle.

Jaký máte vztah k Hostivaři — pořád vás to u nás baví?

Baví a moc, hraju tu ráda. Hostivař reprezentuji prvním rokem, tohle místo mi přirostlo k srdci jak díky kamarádům z výkonnostky i z extraligy, tak samozřejmě i díky skvělému tréninkovému zázemí — kvalitní hřiště včetně akademie, indoor přes zimu je neocenitelný. I díky tomu jsem letos hrála svůj nejlepší golf.

David Mareček

MISTR KLUBU VE HŘE NA RÁNY | HCP 0,5

Golf začal hrát před patnácti lety víceméně náhodou, a to jen proto, že měl hřiště blízko domova, a tak ho tam rodiče na zkoušku přivedli. David vydržel, odhodlání mu nezkazilo ani v loňském roce nevydařené druhé kolo, kde kvůli druhé jamce na titul nedosáhl. O to větší radost měl, když to letos cinklo.

Jak jste se na mistrovství připravovali?

Po velmi dlouhé sezoně už jsem byl na přelomu srpna a září unavený, a proto jsem si nejprve dal týden před mistrovstvím tři dny od golfu úplnou pauzu. Potom jsem od neděle každý den trénoval a v pátek jsme si s Kačkou Šmolíkovou, která se také stala mistryní klubu, šli zahrát cvičné kolo, které se evidentně vyplatilo.

Jak se vám hrálo? Popište prosím svoji hru.

Velmi dobře. Hrál jsem velmi dobrý a vyrovnaný golf bez velkých chyb. Skvěle jsem puttoval, takže když už jsem udělal nějakou chybu v dlouhé hře, tak jsem to většinou dokázal zachránit dobrým puttem.

S kým jste šel ve flightu? Jaká byla atmosféra?

První den jsem šel s Lukášem Brodou a Pepou Reischigem a druhý den s hostivařskými matadory Davidem Štroufem a Tomášem Kotkem. Atmosféra byla oba dva dny velice uvolněná, i když druhý den byla pochopitelně více sportovní, jak se dalo očekávat od závěrečného flightu.

Byl nějaký moment, kdy šla vaše psychika ke dnu? Co se stalo a jak jste se s tím vyrovnal?

Po většinu druhého kola jsem si držel stabilní vedení, a to až do předposlední jamky. Tam jsem ale zahrál bogey. Když jsem na poslední jamce přidal dokonce triple bogey, tak jsem byl na jednu stranu zklamaný z pokažené jamky, ale díky tomu, že jsem měl dostatečně velké vedení, tak mě ani tato krize nepřipravila o titul. I když skvěle hrající Lukáš Broda, který hrál v neděli -5, nakonec zaostal jen o jedinou ránu.

Jaký moment z celého mistrovství považujete za ten nejpovedenější?

Asi to budou závěrečné dva putty na osmnácté jamce, kdy po trefené vodě z odpaliště jsem musel zahrát asi ze čtyř metrů dva putty do triple bogey na vítězství. To se nakonec povedlo.

Co by měl rekreační golfista udělat, aby se z něj jednou stal Mistr klubu?

Každý golfista vám asi řekne, že hodně trénovat. To ale není všechno. Důležité je si golf také užívat, nebýt na sebe příliš tvrdý a nemít zbytečně velká očekávání.

Jak se vám hraje hostivařská osmnáctka? Které jamky jsou za vás TOP a které zase naopak dokáží potrápit?

Hostivař je jedno z mých nejoblíbenějších hřišť. Určitě to není hřiště nejdelší ani nejtěžší, ale i tak dokáže potrápit. Pro mě je to ideální hřiště na trénink, a to, že ho mám jen pět minut pěšky od domu, je jen bonus. Nejraději mám jamku číslo deset, velmi krátký čtyřpar, kde se dá na green útočit dlouhým železem a zahrát třeba i eagle. Zato nejhoršími jamkami jsou pro mě osmička s velmi těžkým členitým greenem a závěrečná osmnáctka, kde je rána na green velmi nepříjemná, zvlášť pokud třeba bojujete o titul.

Jaký máte vztah k Hostivaři – pořád vás to u nás baví?

Pro mě se stal Hostivař takovým druhým domovem, máme tady skvělou partu hráčů, ať už mladších z výkonnostní skupiny, nebo z ligových týmů. Samozřejmě také nemůžu opomenout zaměstnance areálu a areál samotný. Poskytuje skvělé podmínky.

Nela Trávníčková

MISTRYNĚ KLUBU VE HŘE NA JAMKY | HCP +1,4

Nelino jméno není na pohárech mistrů klubu žádným nováčkem. Letos je to potřetí v řadě, co vyhrála mistrovství na jamky v Hostivaři. Zároveň kralovala i na Černém Mostě, kde letos vyhrála mistrovství klubu na rány. V roce 2021 se jí v Hostivaři povedlo ovládnout oba tituly — jak na jamky, tak na rány. Desetileté zkušenosti a plusový handicap letos Nele přály v jamkovce.

Jaké byly zápasy v průběhu celé jamkovky? Který a s kým byl nejtěžší a proč?

Kontinuální napětí. Souboj na každé jamce. O každou ránu. Všechny zápasy byly vyrovnané a po celou hru panovala dobrá nálada. Všechny jsme si přály dobré výsledky a motivovaly jsme se navzájem, abychom hrály náš nejlepší golf. Z mého pohledu nejtěžší jamkovka byla proti Kačce Dolečkové. Hra byla neskutečně vyrovnaná a výhru rozhodla až poslední jamka.

Jaký byl poslední zápas?

Poslední zápas, na který nám bohužel nepřálo počasí, jsem šla s Anežkou Pavlíčkovou. I přesto ve flightu byla pozitivní nálada a jamkovku jsme si obě moc užily. Určitě jsem na sobě cítila jistý tlak. Věděla jsem, že obhajuji titul potřetí v řadě. Zápas skončil 4/3, skončily jsme po devíti jamkách.

Byl nějaký moment, kdy šla vaše psychika ke dnu? Jak jste se s tím vyrovnala?

Snažím se na sebe nevytvářet tlak, ale ne v každé situaci je to lehké. Jak se blížily poslední jamky v zápase s Kačkou Dolečkovou, napětí stoupalo a chtěla jsem vyhrát co nejdříve. To mě ale psychicky rozhodilo a z mého dvoujamkového vedení jsme šly na předposlední jamku s vyrovnaným skóre. Abych se pocitu zbavila, snažila jsem se skóre vypustit z hlavy a hrát, jak nejlépe umím, díky tomu jsem vyhrála předposlední jamku. Poslední jamku jsem výsledek jen udržela.

Jaký moment z celého mistrovství považujete za nejpovedenější?

Jsem na sebe neskutečně pyšná, že jsem dokázala ovládnout klubové mistrovství tři roky po sobě. Určitě jsem na sobě cítila větší tlak v každém kole, protože jsem si moc přála titul obhájit. Jsem neskutečně ráda, že se mi to povedlo.

Co by měl rekreační golfista dělat, aby se z něj jednou stal Mistr klubu?

Vytrvalost, pravidelný trénink, ambice být lepší a hlavně pokora. Umisťovat se a vyhrávat nejde ze dne na den. Golfista musí být trpělivý a věřit svým snům, které se s poctivým trénováním splní.

Jak se vám hraje hostivařská osmnáctka?

Hřiště je ve skvělém stavu. Každá jamka je něčím výjimečná, ale má nejvíce oblíbená je třináctá jamka. Krátký třípar, dolů z kopce a nádherný výhled na hřiště. Naopak trojka je pro mě nejtěžší jamka na hřišti. Zleva kopec a voda, zprava rokle a stromy. Velmi náročná jamka na psychiku.

Jaký máte vztah k Hostivaři — pořád vás to u nás baví?

Hostivař je pro mě srdeční místo, kde jsem začala s golfem. Pamatuji si, jak jsem na Hostivař přišla v sedmi letech a měla svůj první trénink. Strašně mě to nadchlo a řekla jsem si, to je ten sport, který bych hrozně ráda dělala i do budoucna. Trénování v Hostivaři mě hrozně baví, protože z mého pohledu je to jedno z nejlepších tréninkových zázemí v Čechách. Také tu mám super golfové parťáky, se kterými moc ráda trénuji a ráda s nimi trávím čas.

Denis Kalina

MISTR KLUBU VE HŘE NA JAMKY | HCP +0,1

Když se stavělo golfové hřiště, koukal se jako tříletý přes plot. Na golf ho to prostě táhlo. Přemluvil rodiče, aby ho přihlásili na dětské kurzy. Oni mysleli, že až Denis zjistí, že to není jen o sbírání míčků, tak ho to přestane bavit. On věděl, že nepřestane. A nepřestalo. Už šestnáct let mu v těle koluje golfová krev.

Jaké byly zápasy v průběhu celé jamkovky? Který byl nejtěžší?

Všechny zápasy jsem hrál s hráči, které znám, a každý byl odlišný a náročný v něčem jiném. Zejména poslední dva. Souboj s Davidem Štroufem byl velmi obtížný. David je skvělý hráč, a i když mu začátek nevyšel, tak pak pořádně zabral a velmi mě potrápil. Zápas jsme rozhodli až na poslední jamce, na kterou jsem šel s vedením o jeden bod. Finálový zápas byl nejenom obtížný po psychické stránce, ale zároveň i po té herní. Naštěstí se mi dost dobře povedlo zahnat myšlenku na titul. To mi pomohlo soustředit se na každou ránu zvlášť a odlehčilo mi to ruce.

Jaký byl poslední zápas?

Poslední zápas jsem hrál proti Pepovi Reischigovi. Byla to příjemná hra a celý souboj probíhal v přátelském duchu. Pepa je skvělý putter a to prokázal několikrát i v průběhu boje. Po deváté jamce jsme byli dormie, bohužel na desítce nás už zastihla tma a začaly být trochu mokré greeny. To způsobilo, že se na míček rychle lepil písek a já zahrál trojputt asi z pěti metrů a jamku prohrál. Pepa ale na další jamce zahrál z odpaliště drive, který jsme nakonec nenašli. Tam skončil náš zápas.

Byl nějaký moment, kdy šla vaše psychika ke dnu?

Chvilkami jsem byl hodně nervózní, naštěstí jsem se tím nenechal stáhnout. Co mi celkem pomohlo, bylo soustředit se zvlášť na každou ránu, a ne na výsledek hry.

Jaký moment z celého mistrovství považujete za ten golfově nejpovedenější?

Výhra finálového zápasu a podepsání skóre na recepci. Také vypůlení desáté jamky v zápasu proti Davidovi Štroufovi s eaglem. Dávos zahrál krásnou ránu železem na střed greenu. Mně se povedl hybrid cca 1,5 m od jamky. Musím uznat, věřil jsem, že mám šanci tu jamku vyhrát. Když ale David asi z dvanácti metrů svůj putt zasadil, pěkně jsem znervózněl. Moje prosba „To mi už dáš, viď?“ se sice minula účinkem, ale naštěstí můj putt ne.

Co by měl rekreační golfista dělat, aby se z něj jednou stal Mistr klubu?

Pořádně trénovat. Krátká hra je velmi důležitá, ale dobré je, že se ji člověk může naučit sám bez velké pomoci. Příhry a putty, to je, čemu by se golfista měl podle mého názoru věnovat nejvíce.

Jak se vám hraje hostivařská osmnáctka? Které jamky jsou za vás TOP a které zase naopak dokáží potrápit?

Nejraději mám původní jamky. Dvojka a trojka jsou velmi úzké a mají složité dvoupatrové greeny. Rána z odpaliště na poslední jamce umí také pěkně potrápit. Osobně se snažím projít od první jamky až do prvního odpalu na čtvrté jamce co nejlépe, pak se hřiště otevírá, a pokud se neudělají zbytečné chyby, není už tak zrádné.

Jaký máte k Hostivaři vztah — pořád vás to u nás baví?

Baví! Hostivař je pro mě srdcová záležitost. Upřímně? U nás v Hostíku trávím více času než doma. Jsou zde prima lidé a máme super tým a partu, za což jsem rád. Zároveň zde máme ideální podmínky pro trénink.