Je mladá, dravá a veselá. Především ctižádostivá a na co sáhne, to jí jde. Tedy u golfu to platilo až napodruhé. Z Kristýny Napoleaové rostla skvělá fotbalistka, hrála za Spartu i mládežnické národní výběry, ale kariéru s míčem u nohy zhatilo zranění kolen. Zkoušela to s píšťalkou jako rozhodčí a pak vyhrál golf. Díky tréninkové píli — i v našem golfovém areálu — se rychle vyšvihla a usadila mezi profesionálkami a už myslí na elitní americký okruh LPGA i olympiádu.
Začněme slávou v Saúdské Arábii, kde jste po dvou letech mezi profesionálkami v březnu zazářila na evropském okruhu LET druhým místem. Jak úspěch s odstupem vnímáte?
Přišlo to asi rychleji, než jsme všichni očekávali. Doufali jsme, možná hodně doufali, že to někdy přijde. Jenom nikdo z nás nečekal, že už teď. Je to pro mě ukazatel, že na to mám, že jsem se rozhodla dobře. Teď to chce přidat a dostat se nahoru. Líbilo se mi to tam. Rozhodně je prostor se zlepšovat a doufám, že ještě ukážu, co ve mně je.
Jak se na vrcholu udržet?
Je třeba vybudovat stabilitu, konzistentnost. Důležitá je adaptabilita, protože každý týden se hraje jiné hřiště v jiných podmínkách a je třeba se tam prokousat co nejlíp. To je cíl.
Jak se vyrovnáváte s tlakem očekávání?
Nejtěžší to bylo v JAR hned týden nato. Hodně jsem od toho čekala a věděla, že se bude mluvit o tom, jestli to nebyla v Saudi náhoda. Hlavou mi lítalo milion myšlenek. Ale ukázalo se, že když musím, že to jde. Mentálně na to rozhodně mám. (Skončila devátá — pozn. red.).
Je reálný už start na olympiádě v Paříži 2024?
Věřím, že to není tak daleko, ale je to hodně práce. Snad toho docílíme.
A jaký máte plán na cestu do LPGA?
Je otázka, jestli jít skrz Symetru, nebo natvrdo rovnou přes kvalifikaci. Možná bych se viděla rok dva ještě na LETce. Nechám to otevřené.
Pojďme na začátek. Proč Vás golf napoprvé nechytil?
Poprvé mě to nechytilo, protože jsem měla v hlavě hlavně fotbal. Ale nemohla jsem ho kvůli zranění hrát na plno. Byla jsem otrávená a neměla na jiné sporty ani pomyšlení. Věděla jsem, že golf mi to nevynahradí, napoprvé mi to nešlo, neměla jsem trpělivost.
Napodruhé už si Vás golf přivábil, že?
Začala jsem hrát doma po prvním roce na škole (v anglickém Northamptonu). Vrátila jsem se na prázdniny a mamina, která s golfem začínala, mě donutila, že nechce hrát sama. Udělala jsem si s ní handicap a pak jsem po Česku objížděla turnaje tři měsíce jeden za druhým. Chytilo mě to, bavilo a šlo. Najednou mě to až neuvěřitelně nabíjelo.
V Anglii už jste v golfu pokračovala?
Mezi školou a prací jsem si šla zahrát nebo zatrénovat. Po bakaláři jsem magistra hledala v závislosti na golfu. Věděla jsem, že do USA na univerzitu mě nevezmou. V Anglii jsem si našla dvě univerzity s dobrým golfovým programem.
A vybrala si skotské St. Andrews. Jaké to bylo?
Tam to klaplo i neklaplo. Nedostala jsem se do A týmu, protože trenér nepodporoval magisterské studenty, kteří předtím nestudovali bakaláře. Možná mě to i donutilo ukázat, že bych si to místo zasloužila. Tam jsem se cítila trošku až odděleně, ale rozhodně mi to do budoucna prospělo.
Kdy jste si uvědomila, že půjdete profesionální cestou?
Právě v St. Andrews. Tam jsem šla, že otestuju, jestli to bude dávat smysl. Pak jsme měli rodinnou poradu a zvažovali, jestli to zkusit. Věděli jsme, že to je hodně financí, dřiny a odříkání. Dali jsme tomu zelenou na dva roky, že si pak řekneme, jestli to má smysl prodlužovat.
To bylo v roce 2019, ale covid to trošku ztížil, že?
I proto jsme ten náš termín trošku posunuli, protože bylo jen pár turnajů. A pro mě to byla vlastně výhoda. Měla jsem možnost trošku dohnat tréninkové manko, protože přeci jen nehraju tak dlouho. A myslím, že jsem toho využila perfektně.
V přípravě pomohla i Hostivař. Jak jste nás objevila?
První bližší seznámení bylo díky Šideri Váňové. A měla jsem Hostivař tři minuty od bytu, kde jsem do loňska bydlela. Bylo ideální, že jsem to měla kousek od baráku, k tomu tady Šíďu a mohly jsme trénovat dohromady.
Co se vám v Hostivaři líbí?
Nejvíc zázemí, na hřiště jsem se tak často nedostávala, ale zázemí pro mě bylo nejvíc prioritní. Ať už je to perfektně situovaný driving range s dobrým puttingem a chippingem, nebo i perfektní restaurace. A i když nejsem indoorová, tak když už v zimě musím, tak na Hostivař.
Jaký je život golfové profesionálky?
Jako život cirkusáka, ale strašně se mi to líbí. Je to perfektní, chtěla jsem to a chci to, ale znamená to každý týden jiné město, jinou zemi. Má to něco do sebe.
Jak se na cesty balíte?
Někdy je problém všechno do tašek smrsknout. Většinou mám od všeho trošku. I když jedu třeba do teplých krajin, tak si tam nepromokavé kalhoty stejně dám. Nikdy nevím, co na mě kde vyskočí nebo se ukáže. Lepší to tam mít a nepotřebovat než obráceně.
Co nesmí chybět?
Rubikova kostka.
Opravdu? Jak jste se k ní dostala?
Při pandemii jsme v Dubaji nevěděly, co dělat, tak jsme si se Šíďou koupily každá vlastní. Chtěly jsme na to přijít samy, to nám nevyšlo a s youtubem to nebylo taky nic perfektního. Kousla jsem se, našla si způsob a vyšlo to.
Za jak dlouho kostku složíte?
Pod minutu, myslím. Rekord je šest vteřin, takže mám na čem zapracovat. Tam kariéru určitě neudělám (smích).
Kristýna Napoleaová
26letá dívka z Pelhřimova s golfem začala po nuceném konci s fotbalem ve 20 letech. Profesionálkou je od roku 2020 a na okruhu LET prošla poprvé cutem v Berouně na Tipsport Czech Ladies Open 2021. Letos při svém devátém startu na LET oslnila 2. místem na Saudi Ladies International a poté byla 9. na Joburg Ladies Open v JAR. Nejnižší skóre na kolo na LET má 66 ran a ve světovém žebříčku už je 334. (k 20. květnu 2022). Trenérem je Ir Jamie McConnell.
Foto: Vojtěch Vlk