Nadšené golfisty rozhodně není třeba přesvědčovat, že golf je zábava. Golf lze hrát na mnoho způsobů, které do soupeření s hřištěm, se sebou nebo s dalšími hráči vnesou ještě víc zábavy, napětí a vzrušení. Kromě klasiky na rány existuje celá řada dalších formátů a právě ty si v létě v Hostivaři můžete vyzkoušet. Pojďme si některé z nich představit, ať vás letní golf u nás baví naplno. A jestli, stejně jako naše hostivařské holky, na to počítání při hře moc nejste, přibalte si do bagu parťáka v podobě bublinek z místního Bistra Green. Třeba jím pak budete moct zapít hole in one na dvanáctce. Výhry i letos stojí za to.

 

Formáty hry na hřišti

 

Hra na rány

Jak už bylo řečeno, hra na rány, to je klasika. Nejčastější a nejobvyklejší herní formát golfu. Princip je v podstatě jednoduchý – pomocí co nejmenšího počtu ran dopravit míček do jamky. Osmnáctkrát nebo jen devětkrát, případně pro jiný počet jamek. V čem je háček? Že ten co nejmenší počet ran může být docela vysoký. Ale to někdy zažil každý golfista. Po dohrání se počet ran sečte a nejnižší skóre bere vítězství.

Jamkovka

Zatímco hra na rány je spíš soubojem s hřištěm, jamkovka je přímým soubojem mezi dvěma hráči. A doslova o každou jamku. Tu získává hráč, který ji odehraje za nižší počet ran. Za zisk jamky bere bod, pokud jamku zahrají oba se stejným počtem úderů, jamku tzv. vypůlí a skóre se nemění. Jamkovka tak může skončit ještě před dohráním všech osmnácti jamek. To v okamžiku, kdy jeden z hráčů už nasbíral více bodů, než zbývá jamek k dohrání. Tento formát přináší do hry více napětí, leckdy totiž ani rychlý start a výrazné vedení po pár úvodních jamkách nemusí znamenat konečné vítězství.

Fourball

Golfisté, kteří pravidelně sledují Ryder Cup, tento formát znají velice dobře. Fourball je týmová hra, nebo spíš přesněji párový formát. Dvě dvojice hráčů hrají proti sobě. V tomto případě každý svým míčem a na každé jamce se počítá skóre lepšího hráče na dané jamce. Fourball se může hrát jako hra na rány nebo jako jamkovka. Nebo se mohou sčítat rány obou hráčů a jamku získává pár s nižším součtem ran.

Foursome

I foursomy jsou součástí Ryder Cupu, jen na rozdíl od fourballu hraje každá dvojice jedním míčkem a v ranách se pravidelně střídají. Zatímco jeden z dvojice odpaluje první ránu na lichých odpalištích, druhý na sudých. Druhou ránu hraje ten, který nehrál první ránu z týčka, pak už se oba hráči střídají, dokud míček neskončí v jamce. Nejčastěji se foursome, jemuž se někdy také říká „alternate shot“, hraje jako jamkovka, ale může se hrát i na rány. Opět na každé jamce vítězí dvojice s nižším počtem ran.

Greensome a další „odrůdy“

Jediným a zásadním rozdílem greensome oproti foursome je to, že z odpaliště hrají své první rány oba hráči z páru. Pak vyberou míč v lepší pozici a teprve poté se začnou v ranách pravidelně střídat. Pravidlo je, že druhou ránu hraje hráč, jehož míček nebyl po drivu vybrán.

Greensome se může hrát také jako varianta s názvem gruesome, nebo někdy také bloodsome. V čem spočívá? V tom, že po odpalech z týčka vybírá míček, kterým bude dvojice pokračovat, soupeř. Protivník většinou vybere míček v horší pozici, někdy i v nehratelné. Hra tím dostává ještě větší náboj a napětí. Dál už se pokračuje stejně jako při greensomech.

Stableford

Pokud bychom hledali nejčastější formát na turnajích amatérských hráčů, pak je to právě stableford, jinak řečeno hra na body. Zjednodušeně, každý hráč na základě svého handicapu získává podle dosaženého výsledku na jednotlivých jamkách body, přičemž platí – čím horší handicap, tím více bodů, a naopak. To mimo jiné zaručuje, že si spolu mohou zahrát vyrovnaný souboj i golfisté různých výkonnostních kategorií.

Příklad? Golfista s handicapem 10 dostane ránu k dobru na deseti nejtěžších jamkách, a aby potvrdil svůj handicap, měl by nasbírat 36 bodů na osmnácti jamkách. Hráči s HCP 18 pro potvrzení svého handicapu stačí zahrát samá bogey a hráči s handicapem 36 samá double bogey.

Texas Scramble

Tento formát se řadí mezi nejčastější a nejoblíbenější týmové soutěže. Velice často se takto hrají turnaje Pro-Am, kde si vedle špičkového golfisty zahrají ve flightu tři amatérští hráči. Hraje se tak, že každý hráč odehraje míček z týčka a poté se vybere ze všech čtyř ran nejlépe ležící míček. Ze stejného místa (případně na délku skóre karty či na délku hole) opět odpálí všichni čtyři hráči svůj míček a opět se vybere nejlepší rána. Takto se pokračuje až do dohrání jamky.

Zmíněný formát má ale řadu dalších variant. Někdy je pro každého hráče stanoven povinný počet ran z týčka, které se poté musí odehrát. Platí i to, že se do konečného výsledku zohledňuje také handicap jednotlivých hráčů.

Co třeba si dát „nočník“?

Vyzkoušet můžete například patsome. Pokud jste o tomto formátu ještě neslyšeli, pak jde opět o hru ve dvojicích, která je kombinací tří dalších variant – obvykle se na osmnácti jamkách vystřídají na prvních šesti fourbally, na druhých šesti foursomy a na závěrečných šesti jamkách greensomy.

Vedle herních formátů existuje i množství různých podob, jak zdolat osmnáct jamek. Můžete se vydat na hřiště pouze s jednou, dvěma nebo třemi holemi. Hrají se tak i turnaje. Pokud vyrazíte pouze s jednou holí, musíte si vybrat tu vám nejbližší – většinou sedmičku železo. Během hry musí nahradit driver, wedge i putter.

Zajímavou variantou je speed golf. Vymyslel jej už před více než třemi desítkami let americký běžec Steve Scott. Speed golf v sobě spojuje hned dvě disciplíny – jednak se snažíte obejít, nebo v tomto případě spíš oběhnout hřiště co nejrychleji, ale zároveň zahrát co nejméně úderů. Do konečného výsledku se tak promítnou rány i dosažený čas. Tuhle golfovou disciplínu si mohli golfisté vyzkoušet na vlastní kůži několikrát i u nás v Hostivaři. Stejně jako hickory golf, což je varianta doslova klasická. Hraje se totiž původními holemi z třicátých let minulého století. A když nic jiného, tak zážitek je to ohromný. To v okamžiku, když i holí nijak nepoznamenanou výdobytky posledních nejmodernějších technologií odpálíte rány do nečekaných vzdáleností.

Hrát golf za tmy? Na první pohled nesmysl, ale i to lze. A je to zase zcela jiný prožitek. Golfový „nočník“ ale rozhodně nezaměňujte s náčiním vhodným především pro dítka plínkám sotva odrostlá… Na nočním turnaji vyrážejí golfisté na hřiště vyzbrojeni svítícími míčky a čelovkami. I v tomto případě hraje zásadní roli přesnost a rychlost. To proto, že je důležité míček nalézt ještě předtím, než zhasne. Proto se takové turnaje většinou hrají jen krátkými železy.

Sázky hru „opepří“ i „osladí“

Zpestřit golf si ale mohou i hráči mezi sebou. Třeba sázkami. Ostatně sázky ke golfu patří odjakživa. A už jen jejich názvy slibují zajímavá klání – Nassau, Skins, Bingo Bango Bongo, Aces&Deuces, …

Například Nassau v sobě skrývá tři sázky v jednom – nejlepší skóre na první devítce, nejlepší výsledek na druhé devítce a celkové skóre.

Klasikou jsou vložené soutěže o nejnižší skóre na jamce, v případě soutěže párů o nejnižší součet ran s vloženými sázkami za longest drive na pětiparech či nearest to pin na tříparech, ale většinou potvrzený parem na jamce. Zkrátka, jak si hru sami ještě „opepříte“, nebo naopak „osladíte“, záleží jen a jen na vaší fantazii. A není nad to si po hře vychutnat zaslouženě vyhranou kávu…

Golf je skvělý v tom, že možností a variant nabízí bezpočet. Ať už hrajete ve čtyřčlenném flightu, nebo ve dvou lidech. Zpestřit hru si ale můžete i sami, když se vám zrovna nepodařilo sehnat parťáka. Zahrajte si dvěma míčky, a aby to bylo zajímavější, tak každým jiné značky. Zvolte na každé jamce i jinou strategii, nebo si zahrajte jen třemi holemi. Najednou i hřiště, které jinak notoricky znáte, uvidíte z jiné, nové perspektivy.

 

Přejeme vám parádní léto na golfu. ■

Foto: Vojtěch Vlk