Od letošní sezony velí hostivařským maršálům Petr Mikulenka, vyzpovídali jsme ho. Odchytli jsme i část jeho týmu a poprosili je o krátké historky, které práce maršála přináší.
Petr Mikulenka
Jak ses dostal do Hostivaře?
Po mnoha letech strávených v nadnárodních společnostech jsem si udělal roční pauzu, cestoval po světě a poflakoval se. Když jsem začal přemýšlet o tom, že je pomalu čas nastoupit zase od pondělí do pátku do nějaké té kanceláře, přeposlal mi hostivařský kamarád informaci, že na golfu hledají maršála, jestli se nechci přihlásit. Honza mi dal šanci a vzal mě do svého týmu i přes to, že nejsem zrovna výkonnostní golfista (ale jinak hraju rád, často a s velkým zápalem). Byl začátek jara, řekl jsem si, že to dočasně přes léto zkusím a uvidím. Poznal jsem tu spoustu skvělých parťaček a parťáků, dozvěděl se mnoho nového o golfu z jiného než pouze hráčského pohledu a nakonec to dopadlo tak, že maršáluji v Hostivaři již třetím rokem a od letošní sezony mám celý maršálský tým po Honzovi Šonkovi na starosti.
Proč tě maršálování baví?
Hlavně asi proto, že je to práce s okamžitou a většinou pozitivní zpětnou vazbou. Co může být lepšího, než když vám hráči při odchodu ze hřiště říkají, jak to bylo dnes skvělý, poděkují třeba za čaj nebo vodu, za dobře objednané počasí, nadšeně povypráví, jak se jim povedla některá z jamek nebo celé kolo, pochválí hostivařské greeny i nové jamky u jezera za rezidencemi.
Co je na práci maršála nejtěžší?
V obecné rovině je někdy těžké vybalancovat dění na hřišti ke všeobecné spokojenosti, jeden chodí rychle, jiný pomalu, někdo je impulsivní, další kliďas, někdo hraje podle pravidel, jiný třeba i podvádí… Najít ideální řešení pro každou situaci není vždy jednoduché.
Pro mě osobně je ale na maršálování jednoznačně nejtěžší brzké vstávání do práce, naštěstí to není každý den. Jsem typická sova usínající obvykle zhruba hodinu po půlnoci a rána pak bývají krušná. A pak ještě jedna věc, související s loňskou a letošní sezonou poznamenanou covidem a také opožděným příchodem jara. STRAŠNÁ ZIMA. Vzhledem k uzavřenému indooru probíhal celý zimní provoz venku na hřišti a bylo tam docela rušno. Pro maršála na bugyně v teplotách kolem nuly žádný med. A toho čaje, co jsme navařili, několik konvic, kovových i varných, to letos nevydrželo.
Jaké nejčastější problémy na hřišti musí maršál řešit?
V každé části areálu řeší maršál problémy, které odpovídají tomu, co se tam odehrává. Na drivingu jsou to nejčastěji potíže s vydavačem míčů, ale to se myslím poslední dobou mění k lepšímu. Na akademii je největším nešvarem to, že golfisté nenosí pásky, které je identifikují jako platící hráče (bez ohledu na typ členství, v rámci kterého mají někteří hráči vstup zdarma). Právě na akademii nejčastěji na nějakého toho neplatiče bohužel narazíme. Abychom zvládali pokrytí těchto částí areálu, sloužíme ve frekventovaných dnech, což je pátek a víkend, ve dvou. To umožnuje jednomu z maršálů věnovat se plně tomu, co se děje na mistrovském hřišti. Tam je problémů celá řada, ale tím hlavním je a vždy nejspíš bude tempo hry. Obzvláště v situacích, kdy za plně obsazenými flighty následují ty méně zaplněné se dvěma nebo dokonce jedním hráčem. Při tom všem hraje roli spousta dalších faktorů – bugyny, golfové dovednosti, rychlost chůze, ready golf, golfová etiketa atd. Ne vždy je při zcela naplněném hřišti snadné vyhovět každému hráči, ale snažíme se o to, aby hra byla co možná nejvíce plynulá a golfisté si čas strávený na hřišti maximálně užili. Krom zmíněného tempa hry je častým problémem také nedodržování místních pravidel a provozního řádu. Takových věcí by se našla spousta a každý maršál je řeší i několikrát za den – hraní drivingovými míči, vstupování do oblastí se zákazem hry, nevypichování pitchmarků atd. Časté je také vykazování osob, které nemají na hřiště přístup – jsou na procházce, venčí psa, zkracují si cestu. Vzhledem k tomu, že od letošního roku hrajeme hřiště v novém formátu 12 + 6 (resp. 4) jamek, poměrně dost maršálského času zabírá také navigování hráčů na nově očíslovaných jamkách a mezi oběma částmi hřiště. To si ale myslím už teď vcelku sedlo a hráči se nám zatoulají jen občas. Specifickým problémem jsou opatření v souvislosti s covidem-19, která zasáhla také provoz našeho areálu a tím i práci maršálů na hřišti. Pevně věřím, že na situace s tím související budeme již brzy pouze vzpomínat. Snažíme se vše řešit tak, aby golfisté z areálu odcházeli spokojení, užívali si pohodu a radost z golfu.
Petře, máš nějakou vtipnou historku, která se ti jako maršálovi stala?
Vlastně se mi to už stalo dvakrát. Dámám vzal za chladného deštivého dne silný vítr z vozíku deštník a odnesl jej doprostřed vodní překážky na jamce číslo 10 (Brána). Tam se pohybuje hladina vody (bahna) v deštivém období od kotníků až nad kolena. Nezbývalo než sundat boty, vyhrnout nohavice (ve druhém případě jsem šel vzhledem k vyšší hladině vody raději rovnou do trenek) a vyrazit naboso pro deštník do středu rybníčku. Dámy byly vděčné za záchranu oblíbeného deštníku a společně jsme si po akci dali v klubovně nápoj na zahřátí. Při průjezdu jamky číslo 11 vidím dva hráče, kteří stojí pod stromem a pokoušejí se jím třást. Myslel jsem si, že jim tam uvízl míč, což se občas stane. Ukázalo se, že jednomu z hráčů při ráně do greenu vylétla hůl z rukou a zůstala zaklíněna poměrně vysoko v koruně stromu. Lézt na stromy jsem naštěstí od dětství úplně nezapomněl a pro hůl pánům vyšplhal.
A co na to ostatní maršálové?
Mají taky v rukávu něco, co se jim jako maršálům stalo?
Tomáš Půlpán
Poslední zajímává historka, která mi uvízla v paměti, se týkala začínajících hráček na našem hřišti. Jedna z hráček na čtvrté jamce (Psí noha) zatáhla ránu na green jamky č. 5 (Komín). V okamžiku, kdy si hráčka vzala do rukou putter, jsem se vydal jí vysvětlit, že hraje na špatném greenu, a ať si beztrestně míč dropne mimo green a pokračuje na svůj správný green. Odpověď mě překvapila, hráčka věděla, že hraje na špatném greenu, ale říkala, že drop není potřeba, neboť je na greenu a tam se zásadně hraje jen putterem. Což bych měl snad vědět, opáčila na mě. Hráčka měla vymyšlený postup: zaputtovat mimo green, následně pokračovat příhrou železem na správný green! Nakonec přece jen vyslyšela moji verzi o povinné úlevě od nesprávného jamkoviště a zahrála par, svůj první par v životě.
David Kula
Potkal jsem malé děti, které seděly na kopci za greenem jedenácté jamky (Pastičky) na plastových židličkách a prodávali balónky, které našly po hřišti.
Adam Kratochvíl
Jednou přišel na recepci dost smutný pán, že ztratil na hřišti hůl, „jeho sand wedge, kterou se dostane z každého problému“. Tak jsme ji jeli hledat a projezdili dvakrát celé hřiště sem a tam. Ale nic jsme nenašli. Když jsme to asi po půl hodině vzdali a přivezli smutného pána zpět na recepci, zjistili jsme, že hůl měl celou dobu v bagu.
Míra Zelený
Jednou se nám na jedničce v bunkeru zabydlela liška a já musel golfistům vysvětlovat, že jim neublíží, jen se jí líbí sledovat, jak hrají.
Dominik Kárník
Nedávno jsem zahlédl jednoho hráče, jak si směrem k parkovišti odnášel dva koše plné míčků a začal si je dávat do auta. Když jsem ho poprosil, aby míčky vrátil, jeho reakce mě překvapila. „Mám je zaplacené, dneska jsem je neodpálil všechny, tak si je přinesu příště.“ Chvíli to trvalo, než pán pochopil, že tím porušuje provozní řád, a zanechal handrkování, rozezlen a s nepublikovatelnými slovy nasedl do svého vozu a naštvaně odjel. I to je práce maršála. ■
Foto: Vojtěch Vlk