Golfista, milovník dobrého jídla, ale i zdravého životního stylu a všeho, co zavání historií – od hickory holí až po automobily. Otec tří dcer a také prezident Golf Clubu Hostivař. Během koronavirové pandemie si v indiánském jazyce vysloužil nové jméno Ten, co šije po nocích roušky. Málokdy ho potkáte ve špatné náladě a skoro vždy ho zastihnete s nepřeberným množstvím nápadů.

Bylo to tak i během posledních pár měsíců? Přišel moment, kdy se o golf v Hostivaři začínal bát, nebo věřil, že jamkovku proti covidu vyhrajeme?

Situace byla opravdu velmi zajímavá. Během těch sedmi dnů, které uzavření našeho areálu předcházely, vydávala vláda snad každý druhý den nějaké jiné stanovisko. Od úterý 10. března byly zakázané akce nad sto lidí, od pátku třináctého uzavřena vnitřní sportoviště a tím i náš indoor a od soboty 14. března povoleny akce jen do třiceti osob. Ještě v pátek jsme se preventivně připravovali na to, aby mohlo hřiště fungovat třeba s omezeným počtem hráčů ve flightech po dvou a s většími časovými rozestupy. A pak, v pondělí 16. března, nás šmahem s ostatními venkovními sportovišti uzavřeli úplně, což byla studená sprcha. Nevadilo nám, že musíme respektovat často protichůdná a nelogická nařízení, ta měla samozřejmě svoje důvody a z časových důvodů byla šita horkou jehlou. Zvykli jsme si i na to, že je nutné skoro každou noc studovat nové právní rozbory, co vlastně smíme a co ne. Nicméně přišlo nám nesmyslné, že lidé nemohou hrát golf, který je naprosto bezkontaktní venkovní aktivitou a flighty se během hry v podstatě nepotkávají. A to ani při zavedení bezpečnostních opatření, ve dvou nebo v rámci svojí rodiny. To vláda pochopila až za tři dlouhé týdny.

Ovlivnilo zavření areálu spuštění nových jamek?

Zastavení hraní na otevření nových jamek vliv nemělo. Získali jsme možná naopak větší prostor k dokončení některých věcí, které by se jinak dělaly za pochodu. První tři jamky jsme podle plánu otevřeli v dubnu, další dvě přibydou na podzim. Stávající devítka si během nucené třítýdenní pauzy trochu odpočinula a klid umožnil i další péči, která vedla k současnému špičkovém stavu hřiště.

Jaké máš ohlasy na nové jamky? Za kolik je hraješ?

Doufali jsme, že se nové jamky hráčům budou líbit, nicméně tak pozitivními reakcemi, jaké dostáváme, jsme opravdu překvapeni. Dosud jsem neslyšel snad žádnou kritiku, což mi přijde až podezřelé. Možná je to trochu tím, že si hráči teď golf nějak víc užívají a všímají si hlavně toho lepšího. Já jsem byl na nové trojici jamek hrát zatím asi třikrát a jsou mi hodně sympatické. Je z nich nádherný výhled do okolí, to našemu hřišti dosud chybělo. Zatím se mi docela daří, zahraju většinou bogey nebo par.

Protože jsi chtěl svůj tým co nejvíce ochránit, ty, kteří mohli pracovat z domova, jsi poslal na home office a ostatním jsi šil po nocích roušky. Jak těžké bylo s ostatními spolupracovat na dálku a rychle měnit plány, aby se celá ta situace golfu v Hostivaři co nejméně dotkla?

Ano, po uzavření areálu nedávalo smysl, aby někteří kolegové seděli v kancelářích nebo na recepci. Nechtěli jsme je zbytečně vystavovat vzájemnému kontaktu. Práce na dálku má svoje výhody i nevýhody. Pro lidi, kteří mají tah na bránu a chuť pracovat, může být prostředí, kde mají klid a mohou se lépe soustředit, výhodnější. Díky videokonferencím jsme měli týmovou poradu 2× týdně, skupinové online zprávy nás udržovaly v kontaktu v podstatě nepřetržitě. Pro mě osobně přinesla změna prostředí nové nápady a spoustu inspirace. Štěstí bylo, že mám doma samostatnou místnost, kterou jsem mohl využívat jako kancelář a mohl tak mít na práci klid. Dost se mi změnilo pracovní časové schéma – během dne jsem se sice mohl věnovat hodinku dvě rodině, ale často jsem pak pracoval do jedné až druhé hodiny ranní. Ty změny plánů v návaznosti na vládní usnesení byly opravdu na denním pořádku. Po částečném znovuotevření golfových areálů od 7. dubna mi chvílemi přišlo, že jsem členem nějakého krizového štábu, kde jsem v noci analyzoval, co se stalo přes den, a připravoval provozní řešení, které jsme zaváděli v sedm hodin ráno. Kolegové si zvykli na to, že jsem jim v noci posílal pokyny na další den.

Byl někdy moment, kdy ses o golf v Čechách začal bát a říkal si, že to poslední, co budou chtít lidé v této době dělat, je hrát golf?

O golf jsem se ani na okamžik nebál. Ano, možná si i hráči golfu budou muset na chvíli utáhnout opasek a vynechají třeba zahraniční golfovou dovolenou nebo odloží nákup nových holí. Je spousta dalších věcí, kde se dá ušetřit. Nicméně golf všem přináší radost, relaxaci a aktivní pohyb na čerstvém vzduchu. To vše potřebuje každý z nás, v době krize dvojnásob. Naplněná golfová hřiště to zatím potvrzují.

Co ti celá tato situace dala jako prezidentovi klubu, jako hráči a jako tátovi?

Díky nouzi se vždy naučíte nové věci, které vás posunou dál. Já osobně jsem se naučil používat videokonference, natáčet videopříspěvky a taky šít na stroji. Poznal jsem i víc lidi kolem sebe – během jakékoli krizové situace se lidé projeví a poodkryjí svůj skutečný charakter. Největší přínos ale vidím v tom, že jsem měl možnost na chvíli vypadnout z provozního stereotypu. Taky vzít častěji do rukou kytaru a zazpívat si nebo zprovoznit starý šicí stroj a vyrobit něco, co je potřeba.

Kde vidíš Golf Hostivař za deset let?

Bude mi stačit, pokud budeme nadále místem, které budou navštěvovat tisíce golfistů, kteří u nás najdou dobrou náladu, odreagují se od běžných starostí a budou se tady cítit dobře. Přál bych si, abychom byli pořád takový zelený ostrov v rámci velkoměsta, kam budou lidé jezdit za rekreací i během běžného pracovního týdne. ■