Stát na bedně po golfovém turnaji – to je vždycky radost. Ale mistr klubu, ten může být v každé kategorii vždy jen jeden. Pojďme si představit letošní mistry klubu, ty nejlepší hráče a hráčky ve hře na rány i na jamky.

Můžete si říkat, co chcete, ale mistrovství klubu, to je vždycky stres. Ať už hrajete na jamky, kdy se po celou sezonu prokousáváte v osobních soubojích pavoukem stupínek po stupínku, nebo na rány, kdy se to všechno semele během jediného golfově náročného víkendu. Není to tak, že by vám osud nedával druhou šanci, ta ale bude až zase za rok a budete muset začít pěkně od začátku. Navíc své soupeře většinou velmi
dobře znáte, často jsou to vaši kamarádi. A najednou, bez ohledu na počasí a aktuální kondici, ze sebe musíte vydolovat to nejlepší. A to vše na hřišti, které je sice vaše domácí, ale právě proto – tak dobře je znáte, víte, kde všude vás umí potrápit, prověřit. Borci jste vy všichni, kteří naše turnaje celý rok hrajete, ale jen čtyři z vás jsou každý rok mistry.

V roce 2019 jsou jimi Erika, David, Alena a Honza. Na rány vyhrála stejně jako vloni Erika Kotková a potvrdila svoji aktuální neporazitelnost.

Titul mistra klubu si v této hře odnáší David Štrouf, vítěz loňské jamkovky. Stříbrnou příčku uhráli Anežka Pavlíčková a Adam Krbec a třetí místo vybojovali Kateřina Kulová a Albert Fila. První místo v jamkovce vyhráli Alena Jinková a Jan Gajdošík. Porazili Filipa Horáčka a Markétu Polesnou. Bronzoví skončili Petr Mandera a Martina Konečná. Celou partu jsme pozvali na společné focení a vítěze jsme vyzpovídali.

ALENA JINKOVÁ:

Na jamkovku se vždy těším
Mistryně klubu ve hře na jamky

S golfem začala v roce 2008 společně s manželem u trenéra Petra Niedermirtla. Na hřiště je přivedli sousedé, kteří o krásách golfu vyprávěli, a oni se rozhodli je poznat také. A podlehli mu.

KTERÝ ZE SOUBOJŮ BYL LETOS V JAMKOVCE NEJTĚŽŠÍ?
Ať jsem hrála s kýmkoliv, vždy to bylo těžké, protože jamkovka je taková, že nikdy nevíš, jaký bude den. Je úplně jedno, jestli hraješ s vysokým, nebo nízkým handicapem. Největší soupeř je tvoje psychika nebo to, že se před odjezdem něco přihodí. Štípne tě vosa, praskne doma potrubí nebo kňučí pes a ty nevíš, jestli si můžeš vůbec dovolit odjet z domova.

PŘIPRAVUJEŠ SE NĚJAK PŘED SOUBOJEM V JAMKOVCE?
Rozhýbu se na drivingu, ale ne vždy. Na jamkovku se pokaždé moc těším, protože se tu potkávám s těmi, se kterými mne hrát baví. Je tu opravdu fajn parta. Spíš se soustředím na to, nic doma nezapomenout a ráno vyrazit v klidu a v pohodě.

VYHRÁLA JSI UŽ V ROCE 2016. KTERÉ TO VÍTĚZSTVÍ BYLO NÁROČNĚJŠÍ?
Obě byla náročná a vážím si jich. Někdy to jde a někdy ne. Chodím na tréninky (už ne tak často), snažím se mít dobrou techniku, ten zbytek se přidává postupně tím, jak člověk prochází jednotlivé turnaje a vlastně se pořád něco učí.

KTERÁ JAMKA SE TI HRAJE NA HOSTIVAŘI NEJLÉPE A PROČ?
Jamka číslo 5, tu mám ráda, tam vždy shodím obavy. Není na ní žádné výrazné nebezpečí, není tak dlouhá, krásný přístup na green. Jo, tu mám ráda.

JAK JE NA TOM TVOJE PSYCHIKA PŘI TURNAJÍCH?
Každým rokem lepší a lepší. Už od sebe nečekám zázraky, nejsem pod tlakem handicapu, to jsem si zakázala. Jednou jsem totiž na hřišti zjistila, že mám tak nízký HCP, že když se mi nepodaří první tři jamky, jsem Game Over a najednou mám chuť sednout si za bag a bulet. Řekla jsem si dost a začala si vybírat hřiště, počasí a hlavně to, s kým budu 4–5 hodin trávit svůj čas. Není nic lepšího než mít skvělý flight a den si užít s dobrou náladou. To je nejvíc.

KOLIK JSI LETOS UHRÁLA TURNAJŮ?
V Čechách a na Slovensku něco kolem čtyřiceti. ■

JAN GAJDOŠÍK:

Každý zápas jsem si užil
Mistr klubu ve hře na jamky

Začal hrát před dvanácti lety na rodinném výletě ve Velkých Karlovicích, kde bylo kdysi jen tříjamkové hřiště. Od chvíle, kdy poprvé držel golfovou hůl v ruce, věděl, že ho tento sport bude provázet celým životem.

S KÝM BYLO V JAMKOVCE NEJTĚŽŠÍ VYHRÁT A PROČ?
Nejtěžší byl duel s Albertem Filou, hrál opravdu velmi dobrý golf, a i když jsem v jednu chvíli vedl o tři jamky, dokázal rozdíl stáhnout. Nakonec jsme došli až na devatenáctou jamku, kdy jsem v play-off vyhrál.

JAKÁ JE ATMOSFÉRA BĚHEM JAMKOVKY?
Všechny své zápasy jsem odehrál se svými přáteli nebo s velmi příjemnými lidmi, a tak byla atmosféra vždy velmi uvolněná a já jsem si každý z těchto zápasů opravdu užil.

MISTROVSTVÍ UŽ JSI JEDNOU VYHRÁL, A TO V ROCE 2017 NA RÁNY. KTERÉ TO VÍTĚZSTVÍ BYLO NÁROČNĚJŠÍ?
Letos to bylo rozhodně těžší. V roce 2017 jsem měl za sebou vydařenou sezonu a před turnajem jsem se cítil herně dobře. Letos jsem naopak během sezony moc golfu neodehrál a moje hra tomu odpovídala. Během zápasů v jamkovce jsem zažil pár krizových situací, které jsem naštěstí dokázal překonat, a proto si tohoto vítězství vážím.

KTERÁ JAMKA SE TI HRAJE NA HOSTIVAŘI NEJLÉPE A PROČ?
Líbí se mi výzva, kterou nabízí sedmá jamka. Lze hrát dvěma způsoby. Hráč si může přihrát na fairway před vodu a na green hrát až druhou ranou, nebo se může rozhodnout zariskovat a pokusit se trefit green první ranou. Já osobně tady vždy riskuji, i když se mi už nejednou podařilo trefit vodu. Když naopak green trefím, často z toho je birdie.

JAK JE NA TOM PŘI TURNAJÍCH TVOJE PSYCHIKA?
Naučil jsem se během hry být vždy vyrovnaný a v dobré náladě. Ale když jsme letos hráli s týmem finále extraligy družstev na Zbraslavi a hrál jsem opravdu špatně, nervozita se místy dostavila, protože mě mrzelo, že svým výkonem týmu nepomáhám.

KOLIK JSI LETOS UHRÁL TURNAJŮ?
Letos jsem bohužel na golf neměl tolik času a povedlo se mi odehrát pouhých šest turnajů, když nepočítám klubovou jamkovku. ■

ERIKA KOTKOVÁ:

Vyhrála podruhé v řadě
Mistryně klubu ve hře na rány

Obhájila loňský titul a stala se podruhé v řadě mistryní klubu. Oslavila tím současně svoji patnáctou golfovou sezonu.

JAKÝ MÁŠ POCIT ZE HRY?
Spíš horší než lepší. Dělala jsem hodně chyb, a to převážně u greenových želez, takže jsem se musela hodně zachraňovat příhrami, a ani to se mi moc nedařilo. Jinak se mi hrálo dobře hlavně díky Kačce Kulové, protože když můžete strávit den v báječné společnosti, tak je to vždycky hezký den. Atmosféra celého turnaje je příjemná a jsem moc ráda, že jsem měla možnost vidět pohromadě celou ligovou partu z Hostivaře, to je pro mě pokaždé radost.

KTERÁ JAMKA TĚ NEJVÍCE POTRÁPILA?
Největší potíže mám hned s první jamkou. Moje nejčastější rána je draw a hlavně u drivu se mi často stává, že zahraji hook. Zatažená rána na jedničce se špatně hledá kvůli vodní překážce mezi jamkou číslo jedna a osm, a i když se člověk najde, tak rána do greenu skrz stromy je dost obtížná.

VLONI JSI ŘÍKALA, ŽE JSI PŘED MISTROVSTVÍM MOC NETRÉNOVALA. JAK TO BYLO LETOS?
Letos jsem trénovala o malinko více, ale pořád ne dost na to, abych si věřila na každou ránu. Věděla jsem, že šance na výhru je, ale golf je nevyzpytatelný a jedna pořádně pokažená jamka vás může pohřbít. Když někam jdu jako jeden z „favoritů“, tak dost často hraju opravdu špatně, takže jsem se snažila na výsledky moc nemyslet.

PO PRVNÍM KOLE VEDLA ANEŽKA PAVLÍČKOVÁ, VĚŘILA SIS DRUHÝ DEN NA VÍTĚZSTVÍ?
První den jsem hrála víceméně bogey golf a věděla jsem, že jít druhý den lepší golf by nemusel být problém. Anežka vedla o tři rány, což není o tolik, takže jsem si věřila. Do neděle jsem šla hlavně s pocitem výzvy, že chci překonat sebe a svůj sobotní výsledek.

JAK NA TOM PŘI TURNAJÍCH BÝVÁ TVOJE PSYCHIKA?
To je můj velký nepřítel. Neumím se úplně zklidnit ani odpoutat od vnějších vlivů a často za svou nestabilitu platím značným množstvím zkažených ran. Ale i psychika je u mě něco, co získávám nebo ztrácím s množstvím odtrénovaných hodin. ■

DAVID ŠTROUF:

Zadarmo to rozhodně nebylo
Mistr klubu ve hře na rány

Vloni vyhrál jamkovku, letos ovládl hru na rány. I přesto, že tréninku moc nedá, výsledky sklízí úspěchy. Že by důsledek dvacetileté zkušenosti s golfem?

JAK HODNOTÍŠ SVOU HRU?
Nehrál jsem zdaleka nejlepší golf, vždy jsem zkazil druhou devítku. Na druhou stranu jsem od začátku do konce byl ve vedení a ani jednou jsem to nikomu nepustil, takže to bylo spíš o hlídání soupeřů než zahrání nejlepšího výsledku. Na turnaj jsem se prakticky nepřipravoval, musel jsem si dát po náročném finále extraligy, které se hrálo těsně před mistrovstvím, trochu oddych.

KTERÁ JAMKA TĚ NEJVÍCE POTRÁPILA?
Letos určitě devítka. Foukal protivítr a první den jsem v první devítce trefil green a backspinem skončil ve vodě. Od toho momentu to tam bylo vždy trápení, myslím, že jsem tam dal snad jen jeden par.

JAKOU MĚLO MISTROVSTVÍ ATMOSFÉRU?
Skvělou. Šli jsme ve flightech víceméně jako extraligový tým a byla to skvěla víkendová zábava. Navíc Filip Horáček nám ještě zorganizoval v sobotu grilovačku, takže jsme měli i večerní program. Nedělní start byl teda trochu těžší, ale přesně tak si představuju klubové mistrovství. Za Hostivař hraju první rok, ale kluci mne mezi sebe vzali, jako kdybych za Hostivař hrál celý život. Za to jim chci poděkovat, cítím se tu skvěle.

V PATÁCH TI BYL ADAM KRBEC. VNÍMAL JSI JEHO HRU?
Vnímal jsem to rozhodně, mělo to velký vliv na mou hru. Věděl jsem, že mám trochu navrch, takže jsem si to hlídal, ale zároveň jsem hrál dost na jistotu, což na Hostivaři znamená méně birdie a horší výsledek na rány. Musím uznat, že Adam hrál moc pěkně a na posledních třech jamkách mne hodně potrápil. Zadarmo to rozhodně nebylo.

JAK OBVYKLE ZVLÁDÁŠ TURNAJE PO PSYCHICKÉ STRÁNCE?
Letos jsem zjistil, že dost mizerně. Nemám čas na trénink, takže už nezahraji, co jsem zvládal v osmnácti, kdy jsem nedělal nic jiného a měl plusový HCP. A tak se moje hra začala zhoršovat a já se musím naučit hrát jinak a méně riskovat. Není to o tom, že bych si nevěřil, ale spíš o tom, že vím, že moje úroveň šla dolů. ■