Letošní mistrovství klubu — na rány i na jamky bylo plné radosti. Každý z našich mistrů totiž nějakým způsobem překročil svůj stín. Posuďte sami: Počtem výher se jednoznačnou královnou obou soutěží stala Kateřina Šmolíková. Nejen že obhájila loňské prvenství ve hře na rány, letos si k němu ještě nadělila svou historicky první zlatou příčku v jamkovce. Radostí skákal, a to prosím doslova, Tomáš Abraham, kterému se splnil sen, o němž si myslel, že se dostaví až za pár let. Jako nejmladší hráč v historii klubu získal titul mistra klubu ve hře na rány už letos. A mužskou jamkovku letos vyhrál Tadeáš Červenka, a to i přesto, že si finálový zápas nezahrál. Gratulujeme vítězům!

Kateřina Šmolíková

Mistryně klubu ve hře na rány a na jamky
Kateřina sice hraje golf od dětství, ale intenzivně se mu věnuje poslední čtyři roky. I když má dnes handicap +1,5, pořád si stanovuje nové cíle, aktuálně zlepšit hru, dostat se na světový amatérský žebříček a vylepšit průměr ran na kolo. Ke golfu ji původně přivedli rodiče, kteří začínali právě v Hostivaři a u nás si zamilovala golf i Katka. Dnes hraje nejraději s přáteli, samozřejmě na body, protože to ji motivuje k lepším výkonům. V roce 2021 získala Katka juniorský i ženský titul mistryně v Golf Clubu Praha na rány, v roce 2023 vyhrála v Hostivaři titul mistryně klubu na rány. Letos přidala double.

Jak se ti letos během mistrovství na rány hrálo?
Do turnaje jsem šla s respektem. Dařila se mi dlouhá hra, drivy i železa jsem měla velmi dobré, ale trochu jsem bojovala s puttováním. V neděli jsem hrála s větším klidem, protože jsem si první den vytvořila náskok 6 ran. Opět jsem se mohla opřít o dlouhou hru, puttování opět nebylo nic moc, a tak jsem ráda, že to na vítězství stačilo a titul jsem obhájila.

Mistrovství na rány se hraje dvoukolově — na kolik ran jsi jednotlivá kola zahrála?
První den jsem hrála 67 (-1) a druhý den 68 (e). Během tréninků mám výsledky podobné, ale hraji ze žlutých odpališť. Mistrovství jsem hrála z červených, to je hned úplně jiné hřiště, berete jiné hole a měníte strategii.

Bylo něco, co tě překvapilo?
Překvapil mě vítěz mužské kategorie Tomík Abraham, který se stal nejmladším vítězem v historii. Moc mu to přeju. Jinak mě na mistrovství nepřekvapilo nic zvláštního. Kvalita hřiště byla ve skvělém stavu, počasí příjemné a ve flightech vládla přátelská atmosféra.

Riskuješ nebo hraješ na jistotu?
Na Hostíku se dá hrát útočně na několika jamkách, ale musíte být přesní. Já sama riskuji například na 10. jamce, kratší čtyřparovce, kde hraji první na green a snažím se o eagle. Na 16. jamce jdu také první ranou po greenu. Na jistotu chodím na druhé jamce, která je velmi úzká, rozehrávám ji železem. Stejnou strategii volím na 8. jamce, nejdu první ranou po greenu, myslím, že to je zbytečné, protože na obou jamkách máte auty, které jsou velmi blízko, a spíš ztratíte, než získáte.

Jakým způsobem si udržuješ mentální soustředění po celou hru?
Udržet soustředění celou hru, zvlášť když se jedná o vícedenní turnaj, je velmi těžké. Proto se odreagovávám konverzací se spoluhráči, a teprve když přijdu k míčku, začnu se plně koncentrovat. Občas se stane, že se nepovede rána a vy na to myslíte, v tu chvíli mi pomáhá si vzpomenout na rány, které se mi povedly, myslím na to, co si mám ve švihu pohlídat, aby se rána povedla.

Jaká je tvoje rutina před zahájením kola, máš nějaké specifické rituály?
Mám stálou rutinu, která mě uklidňuje. Pustím si můj oblíbený playlist, rozcvičím se, odpálím jeden košík na drivingu, rozchippuju se a pak trávím čas na puttech, nejdříve trénuji metráky, dvoumetráky a pak delší putty. Specifické rituály nemám, ale občas si kreslím na míčky obrázky pro štěstí.

Který okamžik z mistrovství ti zůstane v paměti nejdéle a proč?
Nikdy nezapomenu na skvělou atmosféru po skončení turnaje. S holkami jsme se po posledním puttu objaly a navzájem si pogratulovaly. Pak následovalo focení, kde jsme Honzíkovi Šonkovi různě pózovaly, a vznikly z toho krásné fotky. Byly to super okamžiky se spoustou legrace.

Jak vnímáš soupeření s ostatními hráči — je to spíše o rivalitě, nebo je mezi vámi přátelská atmosféra?
Určitě přátelská atmosféra! S holkami se známe z výkonnostní nebo ligové skupiny a jsme dobré kamarádky. Navzájem se podporujeme. Samozřejmě jsme každá chtěla vyhrát, ale i tak jsme si navzájem přály dobré výsledky a pomáhaly si. Jsem moc ráda, že holky mám a že máme tak super vztah!

Kdybys mohla změnit jednu věc na své hře z mistrovství, co by to bylo?
Zlepšila bych puttování. Greeny byly celý rok v super kvalitě, avšak na mistrovství byly ještě rychlejší a s tím jsem měla občas problém. Vždy jsem si přihrála na birdie šanci, kterou jsem ale neproměnila.

Jak se lišila strategie při hře na jamky v porovnání s hrou na rány?
Když hraju turnaj na rány, snažím se jít na klid a zbytečně neriskovat. Podobně hraju ve hře na jamky, jdu na klid. Pokud ale prohrávám o více než dvě jamky, moje strategie se mění a začínám riskovat. Když hrajeme square a vidím příležitost riskovat, šanci využiji a většinou se to povede. 🙂

Byl v jamkovce nějaký okamžik, kdy tě soupeřka dostala pod tlak?
Takový okamžik byl, ve finálovém utkání jsem hrála proti Lindě Frýbertové. Na poslední dvě jamky jsme šly s vyrovnaným skóre. Na předposlední jamce (třípar) Linda zahrála krásnou ránu k tyči a já jsem zahrála mimo green. Musela jsem chippovat, a protože v tu chvíli to byl klíčový moment, byla jsem nervózní. Třikrát jsem se hluboce nadechla do břicha, nervozita ze mě trochu spadla a jamku jsme srovnaly. Na poslední jamce nervozita stoupla a ani dýchání nepomáhalo, tak jsem si v hlavě začala pobrukovat moji oblíbenou písničku, a to mi nervy zklidnilo.

Hrála jsi víc na jistotu, když jsi v jamkovce vedla?
Záleželo na utkání a jak velký náskok jsem měla. Když jsem během utkání vedla o tři jamky, byla jsem v úplné pohodě a občas jsem si zariskovala s vědomím, že mám dostatečně velký náskok. Při jiném jsme šly vyrovnaně a hrály stejně na par, hrála jsem konzervativněji a to mě na pár jamkách zachránilo. Při posledním utkání jsem vedla o dvě jamky, začala jsem hrát útočně a o obě jamky jsem přišla. V tu chvíli jsem se zase vrátila ke konzervativnější hře. Hostík je hřiště, kde jde na hodně jamkách útočit, ale ne na všech to je rozumné.

Který zápas byl nejtěžší a proč?
Nejtěžší zápas byl proti Lindě ve finále. Hrály jsme podobně a celé utkání bylo velmi vyrovnané. Přetahovaly jsme se o každou jamku. U obou panovala nervozita a obě jsme chtěly vyhrát. S Lindou jsme dlouholeté kamarádky a to pro mě bylo o to těžší, protože jsem jí přála, ať hraje hezky, ale já jsem sama také chtěla hrát dobře a vyhrát. Rozhodlo se až na poslední jamce, kdy Linda puttovala a dala lip out. Mně tam putt spadl a bylo rozhodnuto.

Co tě na hře na jamky oproti hře na rány nejvíce baví?
Jamkovku přímo miluju. Je víc volná, zajímavější, pravidla se u ní mohou překrucovat, když se dohodnete s protihráčem. Nemusí se třeba dohrávat krátké putty anebo se přeskočí celá jamka. Taky se mi líbí, že přesně víte, na čem jste a jak hodlá protihráč zahrát, můžete přizpůsobit svou hru podle něj. Ve hře na rány hrajete proti hřišti, nevíte, jak hrají ostatní hráčky.

Tomáš Abraham

MISTR KLUBU VE HŘE NA RÁNY

I když Tomáš poprvé držel golfovou hůl ve dvou letech, s trenérem Martinem Sládkem trénuje a hraje turnaje teprve poslední tři roky. S handicapem 5,0 má ambice dosáhnout na plusový HCP a připojit se k národnímu týmu. Ke golfu ho přivedl táta. Nejraději hraje s kamarády z Hostivaře, kde tvoří skvělou partu. Letošní vítězství na rány je jeho prvním mistrovským titulem. Ve svém věku 14 let se stal nejmladším mistrem klubu v hostivařské historii.

Tomáši, jsi náš nejmladší mistr klubu, jak se ti během mistrovství hrálo?
Ve flightu jsem šel s Davidem Marečkem a s Lukášem Valou. Začal jsem na první jamce s klidnou hlavou plnou optimismu, na třetí jsem hned poslal double-bogey a na čtvrté tripla. Trochu jsem se naštval, ne že ne… ale nezastavilo mě to v tom, abych si řekl, že to nemůžu ještě vyhrát. Potom jsem dal hezké birdie a to mě namotivovalo, abych hrál dál.

Na kolik ran jsi jednotlivá kola zahrál?
Turnajová kola byla taková, že jsem první den šel +3 a druhý den -2, takže po dvou kolech +1. Nejlepší pro mne byla druhá devítka druhého dne, kde jsem zahrál -6.

Za kolik to běžně hraješ při tréninkových kolech?
Během tréninkových kol si výsledek nepočítám. To je takový trik, který jsem si vymyslel, abych se nepřestal koncentrovat a furt si tak neříkal, na kolik tuhle jamku hraji, když o nic nejde. Prostě se chci soustředit na výsledek, který jdu teď zahrát.

Jakým způsobem si udržuješ soustředění během celé hry?
Pomáhá mi, když si dám nějaké jídlo, třeba sušené mango, to miluji. A nebo když si dám žvýkačku.

Máš nějakou rutinu, specifický rituál před zahájením kola?
Vždy před hrou jdu na driving a vyzkouším, jaká je dnes forma. Můj fantastický trenér Martin Sládek mi hodně často říká, že někdy jsou špatné dny a někdy zase dobré, a to mi udržuje klid v hlavě. Snažím se nemyslet na zbytečné věci a soustředit se jen na golf.

Který okamžik z mistrovství ti zůstane v paměti nejdéle a proč?
Poslední den na 18. jamce jsem dal chip-in před lidmi — bylo tam hodně trenérů, golfových kamarádů, kteří tady se mnou v Hostivaři trénují, jako třeba Kuba nebo Tadeáš Červenka, byla tam i mamka s taťkou. Já jsem na poslední jamku šel s tím, že vyhrávám o jednu ránu, byl jsem trochu ve stresu. Když jsem jamku dohrál, byl jsem opravdu hodně šťastný, nedokázal jsem tomu uvěřit, že jsem porazil tolik dobrých hráčů. Všichni pak za mnou šli si plácnout, byl to nejkrásnější golfový zážitek, který jsem dosud v golfu zažil.

Čekal jsi, že vyhraješ, když jsi do turnaje nastupoval?
Já jdu do každého turnaje s tím, že chci vyhrát.

Fakt?
Jo, jako elitní sportovci taky říkají, že prostě si nejdou pro druhé místo.

Co tvoje hlava během hry?
Když jsem během hry nervózní, tak se snažím koncentrovat na hru a říkám si, že ještě pořád mohu vyhrát. Hlavně mamka mi říká, že když se nepovede jamka, má se člověk snažit pozorovat sám sebe a do příštího turnaje se poučit. Taťka, ten se mnou jezdí na všechny moje turnaje a moc mě podporuje, tak ten mi říká, že když je hlava v klidu, zahraju super výsledek. Je to prostě o hlavě, když jsem minulý rok zahrál špatnou jamku, tak jsem se z toho úplně rozložil, letos je to mnohem lepší, na mistrovství klubu se to zúročilo.

Tadeáš Červenka

MISTR KLUBU VE HŘE NA JAMKY

Tadeáš hraje golf už deset let, začal ve svých šesti letech. Jeho aktuální handicap je 2,0, ale cílem pro nadcházející sezonu je posunout se na HCP s plusovým znaménkem. Ke golfu ho přivedla maminka, která ho vzala za známými, kde si tento sport okamžitě zamiloval. Nejraději hraje se spoluhráči z výkonnostní skupiny a obzvlášť si užívá souboje se svým trenérem Davidem Šiplou, zejména když ho poráží. Letos přišla sladká odměna v podobě prvního vítězství v mistrovství klubu na jamky.

Jaký byl tvůj pocit po vítězství v turnaji ve hře na jamky? Očekával jsi na začátku takový výsledek?
Průběh se mi dařil a byl jsem z něho potěšen, bohužel stín na mém vítězství má neodehrané finále z důvodu pracovní vytíženosti Davida Štroufa, takže část prvního místa patří i jemu a tímto bych mu chtěl poděkovat a popřát hodně pracovních úspěchů.

Který zápas v turnaji byl pro tebe nejtěžší a proč?
Žádný z odehraných zápasů pro mě nebyl lehký a ke všem jsem přistupoval stejně zodpovědně.

Jak se liší tvá strategie při hře na jamky oproti hře na rány?
Největší rozdíl vidím při hře na jamky v připravenosti pouze na jednoho daného soupeře, zatímco při hře na rány je soupeřů více. Zároveň na jamky může člověk více riskovat a taktizovat během hry.

Jak ses připravoval na jednotlivé turnaje v rámci jamkovky? Je pro tebe zásadní, proti komu hraješ?
Na všechny své soupeře jsem byl připraven stejně, žádného soupeře nepodceňuji.

Jaké byly v zápasech klíčové momenty, které ti pomohly dostat se k jednotlivým vítězstvím?
Například při zápase s mým jmenovcem Honzou Červenkou si vzpomínám na okamžik z 16. jamky (Brána), kde jsem zahrál po první ráně na green důležité birdie, které rozhodlo a ukončilo zápas. Semifinále proti Davidu Marečkovi byl velký boj pro oba dva do posledního puttu, který rozhodl v můj prospěch. A taky o postupu do finále.

Co tvoje psychika během hry — jak zvládáš tlak během vyrovnaných zápasů?
V jamkové hře tlak zvládám s přehledem, naopak při hře na rány mě emoce více svírají a ovládají.

Prohrával jsi v některém z utkání a musel se pak vracet zpět do hry?
Ve čtvrtfinále proti Lukáši Valovi jsem prohrával po polovině zápasu dokonce o tři body, ale vrátil jsem se do hry a otočil zápas ve svůj prospěch.

Co považuješ za svou největší přednost při hře na jamky?
Při jamkové hře hraji s klidnou hlavou a rozmyslem. Je to rozdíl oproti hře na rány, kde bývám více ve stresu z možné chyby.

Jak hodnotíš celkovou úroveň svých soupeřů v turnaji?
V Hostivaři je velká konkurence a připravenost všech soupeřů byla na skvělé úrovni. Tímto bych všem chtěl poděkovat za skvělé zápasy.

Co bys doporučil ostatním hráčům, kteří chtějí uspět ve hře na jamky?
Přihlásit se na naši kvalifikaci na začátku sezony a zkusit štěstí. Pak už se jen soustředit na každý zápas, nepodcenit žádného soupeře a po porážce se poučit z chyby. Praxí se hráč naučí nejvíce. Tak hodně štěstí.