A co vaše hlava, nekazí vám hru?

Golf je hra přesnosti, trpělivosti a koncentrace. Ale ani sebelepší technika vás na hřišti nespasí, když to takzvaně nedáte. Mnohdy totiž mezi vámi a skvělým výkonem nestojí nic menšího než vaše hlava. Jak psychika ovlivňuje hru u dospělých i dětí a co s tím mohou hráči dělat? Co to jsou mentální bloky a jak se jim dá vyhnout? A platí to i pro ty, kteří na žádnou psychologii nevěří? O tom všem jsme si povídali se sportovní psycholožkou, manažerkou České golfové federace i samotnými hráči.

Golf jako sport je víc než jen o fyzické kondici a technice. Na hřišti se možná počítají rány, jejich délku a přesnost ale neovlivňuje jen fyzická kondice a počet míčků při tréninku. Dokonce ani talent vás nezachrání. Ve skutečnosti je jedním z faktorů úspěchu vaše psychika. Momentální rozpoložení, temperament, ambice, vliv okolního prostředí a spoluhráčů… Napadlo vás někdy, že i tohle všechno se dá trénovat? To kouzlo se jmenuje mentální příprava a právě ona může znamenat rozdíl mezi dobrým a vynikajícím výkonem. Mentální tlak při golfu přichází nejen při důležitých soutěžích, ale i v běžné hře. Nejde jen o nejistotu nebo negativní myšlenky, nervozita se může dostavit, i když se vám zrovna výjimečně daří. A to může vykolejit i zkušeného hráče. Když nezvládnete hlavu, zůstane úspěch v nedohlednu.

Dobrá hlava: základ úspěchu na golfovém hřišti

Jasně že vyprávět o psychické náročnosti golfu lyžařskému akrobatovi nebo horolezci může vypadat trochu legračně, ale možná byste byli překvapeni, jak dobře vám budou rozumět. Vlastně stejně jako všichni ostatní sportovci, kterým o něco jde. Význam psychického zdraví prostě nelze podceňovat. Golfista, který nedokáže efektivně zvládat tlak, čelí riziku ztráty koncentrace a v důsledku toho i kontroly nad svou hrou. Hráči se na hřišti často ocitají v situacích, kdy se musí pod tlakem relativně rychle rozhodovat. Při špatném mentálním rozpoložení pak začnou dělat chyby, které by za jiných okolností neudělali. Trénink hlavy a umění zvládat stres jsou pro úspěšného golfistu klíčové.

Umění prohrávat

Začneme u dětí. Určitě to znáte, okřídlená věta „Doma ho nenaučili prohrávat“. Umění prohrávat je jednou z největších výzev, se kterou se mladí golfisté setkávají. A nutno říct, že je to výzva i pro jejich rodiče. Většina dětí není přirozeně připravena na selhání — prohra může být zdrcující, zvláště pokud se dítě soustředí pouze na výsledek. Naučit děti, jak se vyrovnat s prohrou, je klíčové nejen pro jejich sportovní kariéru, ale i pro jejich životní cestu.
Ať si kdo chce tvrdí cokoli, golf je soutěživý sport. Počítá se každá rána a hráči soupeří nejen s ostatními, ale zpravidla i sami se sebou. Tohle je něco, co může být pro děti velmi těžké. Každá ztracená jamka je chyba, která se už nedá nahradit, musíte jen neudělat další. Každá chyba bolí. Proto je důležité, aby děti rozuměly tomu, že nezdar nebo prohra jsou přirozenou součástí každé hry.

Pozitivní přístup k selhání

Jakmile dítě pochopí, že prohra není konec světa, ale krok k budoucímu úspěchu, začne hru vnímat jinak. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Podpora rodičů a trenérů a důraz na proces učení, nikoli jen na výhru, mohou dítěti pomoci stát se sebevědomějším a odolnějším sportovcem. Mladí golfisté se musí učit, že každý úder je novou příležitostí a že cesta ke zlepšení vede přes úsilí, nikoli přes dokonalost. Naučit se, že chyby a neúspěch jsou přirozené a nevyhnutelné a že neznamenají selhání, to je dobrý základ pro budování mentální síly.

Pohled hráčů

Klára Davidson Spilková: Je to umění naladit se na pozitivní myšlení

Klára Davidson Spilková je nejúspěšnější česká profesionální golfistka a o nutnosti fyzické i mentální přípravy otevřeně mluví. Už od šestnácti let spolupracuje s psychology a mentálními kouči, kteří jí pomáhají zvládat sportovní i osobní výzvy. Díky tomu se naučila, jak se lépe soustředit na hru, zvládat stres a udržet si pozitivní myšlení, což je pro ni klíčem k úspěchu nejen na golfovém hřišti, ale i v životě.

Máš zkušenost se sportovním psychologem nebo mentálním koučem?
Již v šestnácti letech jsem začala pracovat s psycholožkou, která měla mimo jiné i zaměření na sport. Pomáhala mi také s osobním rozvojem. To bylo na začátku mé kariéry. Později jsem hledala spíše mentální kouče a sama lehce alternativní cesty formou meditace.

Co tě vedlo k rozhodnutí najít si někoho na mentální podporu?
Sport, ve kterém jsem už odmala chtěla být nejlepší. S rodiči jsme hledali všechny možné cesty, jak uspět. K tomu patří i psychologie. Ať už to jsou aspekty golfové hry nebo třeba dechová cvičení, která mohu provádět mezi jamkami přímo na hřišti. K tomu dříve samozřejmě patřily i věci z osobního života, které jsem si v sobě potřebovala vyřešit.

Jak ti práce s psychologem/koučem pomohla? Jak ses v té době v rámci přípravy cítila?
Jak jsem říkala, s psychologem nebo dnes mentálním koučem spolupracuju po celou dobu, od přestupu k profesionálům dodnes, a tato forma spolupráce byla vždy součástí mého procesu přípravy a mojí kariéry. Vedle toho si ale na spoustu věcí hledám řešení i sama. Dnes už tak intenzivní pomoc mentálního kouče nepotřebuji, ale vždy je fajn mít vedle sebe někoho, kdo vás celým procesem provede, můžete mu důvěřovat nebo vás jen ve správnou chvíli podpoří. Otevře vám okno do správného prostoru pro změnu nebo nápravu věcí, které se ve vás časem nahromadí.

Jak konkrétně ti sportovní psycholog/mentální kouč pomohl zlepšit tvou hru?
To má hodně úrovní. Ve hře se mi vždy odrážel i osobní život. Když jsem v životě spokojená, podávám na hřišti lepší výsledky. Takže je to jak osobní, tak sportovní rovina. K tomu patří další úrovně, relaxace, dýchání, zklidnění nebo umění naladit se jen na to, co si přeju. Nebo si zvednout úroveň energie a umět se sama podpořit. Umět přijímat přítomný okamžik a vše tak, jak věci jsou nebo přicházejí, a umět je také co nejrychleji opustit. To jsou konkrétní příklady, ale těch úrovní je mnohem a mnohem víc.

Jak důležitá je podle tebe mentální příprava v profesionálním nebo amatérském golfu?
Velice důležitá. Stejně jako se připravujeme fyzicky nebo technicky, tak bychom se měli připravovat mentálně. Moje cesta nemusí být stejná jako cesta kohokoli jiného, ale každý by si měl svou cestu najít. To, co mu pomáhá, s kým chce spolupracovat, jak se chce na hřišti chovat nebo cítit. Je to individuální a jednotný recept neexistuje. Podle mne je mentální příprava stejně důležitá jako příprava ve fitku nebo trénink na hřišti. Mentální příprava dnes k profesionálnímu sportu patří a je součástí celého tréninkového balíčku. Pracovat by na sobě měl každý.

Vnímáš rozdíly mezi mentální přípravou zahraničních kolegyň ve světě a u nás v Čechách?
Hodně záleží na každé hráčce. Přesně to nevím, jak jednotlivé hráčky se svými kouči spolupracují, ale vnímám, že třeba v Americe, kde jsem žila, je kladen důraz na práci se sebevědomím a pozitivním myšlením. U nás se to zatím tolik nenosí. Třeba jen se umět na pozitivní myšlení naladit. Je to něco, co se ještě musíme naučit a navnímat. Dnešní společnost má tendence vidět věci spíše negativně, ale ne vždy je to tak špatné, jak to na první pohled může vypadat. Za mě to je věřit v sebe sama a tu víru v sebe, nejen pozitivní myšlení, se naučit a umět přijímat. Prostě věřit tomu, že všechno bude OK, a ono to OK bude. Bude to zkrátka dobré. Je to pozitivní pohled, co u nás tolik zažitý zatím nemáme, ale právě umět zůstat v každém okamžiku pozitivní je to nejdůležitější.

Kristýna Napoleaová: Ustát mentální tlak v důležitém zápase není jednoduché

Kristýna začala svou sportovní kariéru v týmovém sportu, konkrétně v ženském fotbalu. Bývalá hráčka AC Sparta Praha po zranění přešla ke golfu — a udělala dobře! Nejenže vyměnila kopačky za golfové hole, ale musela zásadně změnit i své mentální nastavení. Z týmové hry, kde se mohla spolehnout na ostatní, přešla do individuálního sportu, kde se vše odehrává v její hlavě a hraje především sama se sebou.

Máš zkušenost se sportovním psychologem nebo mentálním koučem?
Ano, mám zkušenosti jak se sportovním psychologem, tak s mentálním koučem. Pracovala jsem třeba s Pepou Hrzánem nebo i s Mariánem Jelínkem. Každý mi v tu danou chvíli pomohl. Zásadní pro mě ale byla spolupráce s Karlem Morrisem — jeho přístup je zaměřen na mentální přípravu a zlepšení výkonu sportovců pomocí psychologických technik, které jim pomáhají zvládat stres, soustředit se a maximalizovat svůj potenciál na hřišti. Spolupracovali jsme asi rok, každý týden jsme si volali a probírali moje výkony. Jeho rady byly propojené s mým golfovým trenérem, což bylo velmi užitečné. Našla jsem si také koučku Andreu Srbovou, která se zaměřuje na ‚happiness coaching‘. Je to jiný přístup, ale přesně to, co aktuálně opravdu potřebuji.

Co bylo tím momentem, kdy ses rozhodla najít mentální podporu?
Byl to vnitřní impulz. Přišla jsem z týmového sportu — z fotbalu, kde všechno nešlo jen na mě. V golfu jsem zodpovědná za každou ránu, a to se odráželo na mém mentálním stavu. Cítila jsem, že potřebuju posunout svou hru a naučit se zvládat tlak. Dneska mám konečně pocit, že se švihově dostávám tam, kde bych chtěla být, ale hlava na to ještě občas není připravená. Mentální příprava je teď pro mě klíčová.

Pomáhá ti?
Určitě ano, ale jsou to často věci, o kterých se mi nechce mluvit. Nechci se zbytečně zabývat dýcháním nebo jinými detaily, abych o nich nepřemýšlela příliš. Koučink mi pomáhá najít rovnováhu a naučit se, co funguje a co ne. Je důležité mít někoho, komu věříte, a cítit se s ním v bezpečí. To je pro mě nejdůležitější.
Jsem ráda, že jsem se do toho pustila a kam mě to posunulo. Každý krok mě dostal o kousek dál, a to je v tomhle sportu nejdůležitější. Práce na sobě je boj, ale stojí za to.

Tadeáš Červenka: Bylo potřeba srovnat si hlavu

Tadeáš je hráč výkonnostní skupiny a současný mistr klubu ve hře na jamky. Vyzkoušet mentálního kouče se rozhodl, když si uvědomil, že jedna špatná rána mu dokáže rozhodit celý turnaj.

Spolupráce s koučem mi fakt otevřela oči.
Naučil jsem se pracovat s emocemi a soustředit se na to, co je přede mnou, ne na to, co už bylo. Nejvíc mi pomáhají jednoduchá hesla, která mě vrací zpátky do klidu, třeba: „Jen blbec udělá stejnou chybu dvakrát“ nebo „Míč už leží, minulou ránu nezměníš, koukej dopředu“. Díky tomu se dokážu rychle oklepat a soustředit na další hru.
Na začátku jsem byl trochu nervózní, nevěděl jsem, co čekat. Ale říkal jsem si: „Když mi to nesedne, tak už tam prostě nepůjdu.“ To mě trochu uklidnilo. Nakonec to byla ale ta nejlepší věc, kterou jsem mohl udělat. Nejen že jsem si srovnal hlavu ve sportu, ale pomohlo mi to i v běžném životě. Naučil jsem se lépe pracovat s prioritami a nevztekat se nad každou maličkostí.
Když teď odehraju špatný turnaj, už to tolik neřeším a jdu do dalšího v pohodě. Pracovat s hlavou bych určitě doporučil každému, kdo nad tím přemýšlí. Není to nic, co by ti ublížilo, spíš naopak — může to fakt hodně pomoct!

Jak to vidí sportovní psycholožka Barbora Matějčková?

Barbora je zkušená sportovní psycholožka, která svým klientům pomáhá s duševním rozvojem a mentální přípravou nejen pro sportovní výkony, ale i pro životní výzvy. Ve své praxi se setkává s předzávodním stresem, nezvládnutými emocemi i tlakem z okolí. Spolupráce s ní pomáhá klientům dosahovat lepších výsledků a osobního růstu. Barbora působí v Casri, to je Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu spadající pod Ministerstvo obrany, tedy pod Duklu Praha. Spolupracuje nejen s olympioniky a reprezentanty, ale i Armádou České republiky. Kromě toho provozuje i vlastní praxi, ve které se věnuje zdravotnímu cvičení a psychologickému poradenství.
„Sportovala jsem od dětství a vždy jsem se chtěla sportem zabývat. Když jsem se měla rozhodnout, jestli tělo, nebo hlava, přišlo mi pochopení psychiky a hlavy sportovce jako větší a zajímavější výzva, takže bylo rozhodnuto,“ říká.

Co spolupráce se sportovním psychologem klientům přináší a kdy je vhodné tuto službu vyhledat?
Spolupráce může přinést osobnostní rozvoj a duševní uvolnění nejen ve sportovní oblasti. Mnozí klienti řeší problémy ve sportu, ale často jejich příčiny sahají do osobního života, například vztahů či dětství. Doporučuji vyhledat psychologa v náročných obdobích, kdy klient pociťuje, že psychika omezuje jeho výkon, i když je fyzicky připravený.

Jaké nejčastější psychické bariéry řešíte?
Mezi nejčastější problémy patří předzávodní nervozita, stres, nižší výkony v závodech oproti tréninku, nepřiměřená očekávání, tlak z okolí nebo neefektivní spolupráce s trenérem.

Může spolupráce s psychologem pomoci k úspěchu?
Určitě ano. Doba se komplexně velmi posunula dopředu. Tím mám na mysli například rozsáhlejší znalost o zásadách výhodného nastavení tréninkových jednotek, správné a efektivní výživy, dostatečné a kvalitní regenerace a právě i počínající kladení důrazu na psychické prožívání sportovce. Díky těmto faktorům a spoustě dalších neustále sportovní výkon šplhá výš a sportovci dosahují lepších výsledků, než tomu bylo dříve. Takže ano, s jistotou mohu říct, že díky širší spolupráci napříč obory nyní sportovcům můžeme konečně zajistit péči, kterou si zaslouží a která se projeví na jejich výkonu.

Jak se liší práce s týmem od individuální spolupráce?
Týmová práce se zaměřuje na komunikaci mezi hráči, trenéry a svazem, týmovou atmosféru a řešení konfliktů. Je náročnější, protože psycholog musí pracovat s více lidmi a jejich vzájemnými vztahy, řeší rozdílný přístup a nastavení stejných cílů. A občas i konflikty všeho druhu mezi jednotlivými hráči.

Liší se nějak problém, se kterým klient přijde, od toho, který nakonec odhalíte jako klíčový?
Často se začíná s problémy jako předzávodní stres, nezvládnuté emoce nebo nespokojenost s výkonem. Mockrát se už stalo, že mě klient vyhledal kvůli problémům a obtížím poprvé viditelným a prožívaným ve sportu, ale nakonec se ukázalo, že jejich původ leží úplně jinde. Častokrát se jedná o nesrovnalosti v blízkých vztazích, pracovní nespokojenost či křivdy a bolesti z klientova dětství.

Jak pracujete s dětmi a rodiči?
Při práci s dětmi se často nezabýváme jen dětskou duší, ale i okolím dítěte. A to nemíním jen rodinu a blízké, ale například i školní třídu, sportovní tým či výtvarný kroužek. Na dítě mohou mít zásadní vliv a dopad opravdu všichni, se kterými přijde do kontaktu. Je to obtížnější a složitější spolupráce než s dospělými.

Kdy by měli sportovci uvažovat o spolupráci se sportovním psychologem?

Když cítí, že je neomezuje fyzická stránka, ale jejich psychické rozpoložení. Spolupráce může být užitečná i pro ty, kdo chtějí lépe porozumět sami sobě. Obecně bych to doporučila v těžkých obdobích, ideálně ještě předtím, než nastanou.

A co děti, není trochu divné brát děti hned k psychologovi? Období nejistoty přece k dospívání patří.
Ano, to máte pravdu. Existuje věkové rozmezí, ve kterém by měl být schopen každý z nás úspěšně překonat výzvu „najít se“. Ale bohužel jsou i případy, ve kterých okolní prostředí není vůbec příznivé a neposkytuje danému jedinci prostor a možnosti pro zdravé „hledání se“ a „nalezení“. V této situaci by to tedy bylo rozhodně žádoucí.
Mimo to bych doporučovala zvážit psychologickou konzultaci, kdykoliv se dítě začne chovat opravdu zvláštně a divně. Přeci jen rodiče svého potomka znají nejlépe, a proto by měli být schopni posoudit, kdy se děje něco jinak a že to trvá delší dobu, třeba už i s nepříznivými následky.

Proč někteří sportovci nechtějí spolupracovat s psychologem?
Někteří lidé mají stále předsudky vůči psychologii. Když se někdo veřejně přihlásí, že pravidelně dochází k psychologovi, většina lidí si vybaví otázku: „Jaký má asi problém?“ Ale problémy máme přece každý, na tom není nic špatného. Stejně tak je na nás nahlíženo jako na jistou bonusovou službu, na kterou každý nemá peníze. Věřím, že se to změní.

Je to v zahraničí jiné?
V zahraničí je sportovní psychologie mnohem populárnější, zejména na univerzitách, kde jsou vyloženě obory zaměřené na psychologii ve sportu.

Jak si dávat pozor na šarlatány v oboru?
Nemusí jít nutně o šarlatány, pomáhajících profesí je v oboru víc. Důležité je vědět, s kým se radíte. Psychologové mají magisterské vzdělání, zatímco kouči a mentoři absolvují kurzy. Je třeba být opatrný při výběru odborníka, který pracuje s citlivými osobními tématy. Naštěstí se mezi námi objevili nadšenci, kteří se pro naši lepší transparentnost rozhodli založit Asociaci psychologů sportu (www.apscr.info), jejíž členové jsou pouze a jen uznávaní odborníci.

Jak se mohou mladí sportovci naučit zvládat stres a konkurenci?
Prvním krokem je fyzické uvolnění, poté se může pracovat na mentální stránce. Hlavní motivací by neměla být výhra, ale zlepšování výkonu.

Může mít psychická nepohoda dlouhodobý vliv na výkon?
Ano, psychická nepohoda ovlivňuje všechny oblasti života, včetně sportu a motivace k tréninku.

Jak mohou trenéři nebo rodiče pomoci dětem k zdravému přístupu k soutěžení?
Je důležité, aby děti směřovaly svou pozornost na zlepšování výkonu, ne na výsledky a medaile. Soutěž by měla být o dosažení osobního pokroku.

Potřebujete poradit?
Můžete Báře napsat na barbora.matejckova@email.cz.

Pohled sportovní manažerky České golfové federace Adély Koukalové

Mentální zdraví sportovců je velice diskutované téma napříč všemi sporty a musím přiznat, že pro nás v České golfové federaci se jedná o téma lehce ožehavé. Často omílané tvrzení „golf je především o hlavě“ jsme zajisté všichni slyšeli nesčetněkrát. Neexistuje na světě golfista, který by byl imunní vůči psychické stránce hry. Potvrzuje to i zkušenost z jiných sportů, protože golf není jediný, kde psychika a mentální zdraví hrají svou častokrát hlavní roli.

Během zimní sezony, kdy se jednotlivé regionální i národní tréninkové skupiny věnují přípravě převážně v indoorech, se snažíme zajistit alespoň jednu návštěvu sportovního psychologa či mentálního kouče. Není to lehké téma, neboť se jedná o záležitost zcela individuálního charakteru a najít osobu, která bude tzv. „sedět všem“, je téměř nemožné. Z tohoto důvodu se snažíme hráčům poskytnout spíše úvod do sportovní psychologie či mentálního koučinku a individuální potřeby a míru pomoci necháváme na nich.

To je také důvod, proč programy na psychologii sportu nebo mentální programy přímo v přípravě zařazené nemáme. Prostě jsme doposud nenašli vhodný způsob, který by vyhovoval všem. Na stresové situace se snaží hráče systematicky připravovat trenéři při pravidelných setkáních ve skupinách a dále při turnajích, zejména těch týmových, a turnajích, jejichž součástí jsou jamkové hry.

Otázkou ale zůstává: Dá se na stresovou situaci opravdu připravit? Vždyť se podívejme, kolik profesionálních hráčů na americké PGA mine rozhodující putt z půl metru. Já osobně si myslím, že nám bohužel v tomto směru nenahrávají ani technologie. Sportovci mohou být daleko více než kdy dříve vyrušováni ze svého tréninku a soustředění zejména sociálními sítěmi.

Samotnou kapitolu tvoří malé děti. Ve federaci se proto zaměřujeme i na práci s rodiči, minimálně jedna z přednášek bude zaměřena právě na ně.