„Přivést syna na kurz, který jsem kdysi trénovala, mě dojalo.“

Možná si ji pamatujete, byla první trenérkou Tri-golfových kurzů a společně se svým kolegou Martinem Grundem trénovala desítky dětí. Dnes je máma dvou kluků ve věku dvou a pěti let a do Hostivaře se vrací proto, aby její děti trénoval někdo jiný. „Ten systém je vymyšlený výborně,“ říká o hostivařské golfové akademii.

Když řeknu Eliška a golf, kudy vedla tvoje cesta? Byli jste pořád spolu, nebo jste se na chvíli rozešli a zase sešli?

Na začátku byl můj vztah s golfem velmi intenzivní, ale po několika letech jsem mu začala být nevěrná s prací. A práci pak vystřídala péče o děti. Ale právě teď, vlastně i díky synovi, přišla chvíle, kdy se s golfem zase postupně oťukáváme a znovu to mezi námi jiskří. Každopádně s golfem to bohužel není třeba jako s kolem, že sedneš a jedeš. Takže mám zase hodně co dohánět.

Dá se říct, že by se tvůj vztah, nebo prožívání golfu, během let proměňoval? Jak? Hrála jsi a hraješ turnaje?

Můj vztah k tomuhle sportu se neproměnil nijak zásadně. Stále je to v mém životě sport číslo jedna. Naopak mám radost, jak se mu daří. Já začínala hrát golf v roce 2000, v roce 2002 pak na Hostivaři, kde byl v horní části pouze driving range a dřevěná budka. Ten progres golfu jako takového je neskutečný.

Máš z doby, kdy jsi ty sama jako dítě hrála golf, kamarády? Nebo to tenkrát bylo hodně jiné a dětských golfistů nebývalo tolik?

Kamarády z dob, kdy jsem se já učila golf, vlastně nemám. Trénovala jsem pouze individuálně, v Hostivaři se skvělým Davidem Šiplou, poprvé jsem u něj na lekci byla ve čtrnácti letech, hned po otevření areálu. Kamarády jsem potkala spíš později, mezi dalšími instruktory dětského golfu. Je pravda, že tenkrát na golfu nás mladých nebylo mnoho.

Dát děti „vyučit“ na golf bylo úplnou samozřejmostí, nebo jsou tu i další sporty, které jste pro ně jako rodiče zvažovali a kterým se věnují?

Vlastně to bylo samozřejmostí. Jen jsem čekala, až budou kluci ve věku, kdy to bude dávat nějaký smysl. Stejně tak jsem věděla, že chci, aby si prošli výukovým systémem, který v Hostivaři nabízí a ve kterém jsem i já děti v jeho začátcích trénovala. Samozřejmě se mě lidé ptají, proč nedám syna na soukromé lekce, ale proč bych to dělala? Tenhle systém někdo výborně vymyslel a on funguje. Ty nejmenší to tam baví, nenásilnou formou se seznámí s hrou, etiketou, rozkoukají se, a když vydrží a bude je to bavit, je to ta správná vstupenka na pokročilejší Play golf, případně právě na soukromé lekce s trenérem. Ale honit něco ve čtyřech nebo pěti letech dítěte je podle mého názoru zbytečné. Já jsem ráda, že tenhle golf pro nejmenší Hostivař stále nabízí a že jsem měla možnost sem syna dát. Ona třeba i ta kombinace instruktorů holka/kluk není náhodná a pro děti je velmi důležitá. A Anna s Tomášem to vedou moc hezky. Jinak Ben určitě zkouší i další sporty, chci, aby měl možnost si vybrat sám. Já ho jen maličko směruju.

Eliška Borovská a její syn Ben

Když jsi dělala konkurz na trenérku Tri-golfu, bylo ti 17. Tenkrát už jsi byla na tu dobu a svůj věk hodně „vyhraná“ hráčka. Jak na tom budou v 17 letech herně tvoje děti?

Jak na tom budou, netuším, nejsem ten typ rodiče, co by je do něčeho nutil proti jejich vůli a pak, člověk taky musí přihlížet k jejich vlohám a schopnostem… Tady platí „kde nic není, ani čert nebere,“ a když tam ty sportovní vlohy a zapálení nebudou, těžko s tím něco udělám. Ale zatím se to jeví dobře a upřímně bych si přála, aby je to bavilo. Já si totiž myslím, že golf spojuje lidi a navíc je spojuje na krásných místech, a to je na tom to hezké. Golfové hřiště je prostě hezké prostředí, je to venku a golf může hrát celá rodina a aktivně tak trávit společný čas. A to je podle mě velký benefit.

Myslím, že golf spojuje lidi a navíc
je spojuje na krásných místech.

Jaký je Ben hráč, promítá se do jeho přístupu jeho charakter?

Tohle se zatím těžko posuzuje. Benovi je pět let, ale základ je, že na golf chodí rád a má spoustu zvídavých otázek.

Tri-golfovými kurzy prošly desítky dětí, a pokud si pamatuju, všechny tě milovaly. Nenapadlo tě někdy u učení golfu zůstat?

A já milovala je, dodnes na ně vzpomínám a dodnes si pamatuji většinu jmen. A když někoho potkám, hned se hlásím. Problém je, že moje golfové děti jsou dnes už dospělé… Nedávno vedle mě „holčička“ Elizabeth tankovala auto. Ale dost dlouho jsem ještě sledovala jejich golfové úspěchy a někteří to dotáhli skutečně daleko. Jinak ano, tehdy jsem přemýšlela, jestli u trénování nezůstanu, na Hostivaři mi to i nabízeli, ale okolo mě bylo mnohem více lepších hráčů a já tehdy studovala produkci, které jsem se chtěla věnovat.

Jak se ti líbí dnešní hostivařské hřiště? Máš oblíbené jamky nebo třeba jen výhledy? Hraješ často?

Líbí se mi moc. Líbí se mi, že se tady stále buduje něco nového, že tady golfisté mají skvělé zázemí a ten progres od roku 2002 je neskutečný. Vždy je hezký, když se člověku podaří být u vzniku a růstu něčeho a mně se to v Hostivaři podařilo. Vzpomínek na tohle místo mám mnoho… Stejně tak tady pokaždé potkám mnoho známých tváří. Přivést sem po osmnácti letech syna na kroužek, který jsme tady s kolegy trénovali jako první, mne dojalo. A už se nemůžu dočkat, až si to tady jednou s klukama zahraju.

Foto: Vojtěch Vlk