Hostivařská osmnáctka měla letos svoji premiéru nejen jako hřiště pro veřejnost, ale i jako místo, kde se konalo mistrovství klubu. Poprvé v historii klubu se tak nešly dvě devítky, ale jedinečných 18 jamek.
Skvělou hru předvedli všichni. O něco lepší pak čtyři golfisté — Anežka, Nela, David a Filip. Jak se jim hrálo? Vyzpovídali jsme je.
DAVID ŠTROUF
Mistr klubu ve hře na rány
Před 22 lety ho ke golfu přivedli rodiče a pořád ho má rád. Hraje, kdykoli má chvíli čas — s přítelkyní, s kamarády, hlavně ale s týmem Hostivařských dravců. Jeho handicap 0,7 nasvědčuje, že to letošní první místo nebude náhoda. A není, mistrem klubu je už potřetí.
Jak se ti hrálo?
Skvěle! Hrál jsem solidní a klidný golf. Velmi dobře jsem puttoval, takže jsem měl relativně málo bogey a proměnil většinu velkých birdie šancí. Výsledkem byla dvě konzistentní kola pod par, takže nemám nač si stěžovat. Hrál jsem ve flightu s ostříleným matadorem našeho týmu Lukášem Brodou, kterému jsem letos vrátil loňskou porážku. Pak se u nás prostřídaly mladé pušky Matuš Cedzo a David Mareček. Atmosféra byla taková, jakou bych od našeho klubu očekával — sportovní a zároveň pohodová. Hrálo se mi skvěle oba dva dny.
Co tvoje psychika během hry?
Vzhledem k tomu, že jsem si od prvních sobotních jamek držel stabilní vedení, tak žádná velká krize nepřišla. Hrál jsem dobře a až ke konci druhého dne jsem byl trochu nervózní, abych neudělal nějakou hloupost. Naštěstí jsem proměnil pár dalších birdie, takže jsem se uklidnil a žádné drama se nekonalo.
Jaký si pamatuješ nejhezčí moment ze hry?
Asi poslední ránu na green na osmnáctce a gratulace od spoluhráčů a našeho kapitána Pavla už cestou z odpaliště. Následně pak to, že jsem se neztrapnil trojputtem na poslední jamce…
Jak se ti hostivařská osmnáctka hraje?
Hostivař je jedno z mých nejoblíbenějších hřišť u nás. Asi není ani nejhezčí nebo hráčsky nejlepší, ale je naše a tak skvělý klub a tým člověk jen tak nenajde. A hlavně je ideální na hru po práci, což je většinou to jediné, co stíhám. Osobně mám rád těch standardních 12 jamek, nejraději asi sérii 8 až 11, kde se dá velmi dobře skórovat. Jamka, kterou doslova nesnáším, je zadní nový třípar podél nových řadových domů. Tam mám určitě víc trefených vod než greenů.
Jaký máš k Hostivaři vztah?
Hostivař je naprosto srdcová záležitost. Máme tu skvělý extraligový tým plný skvělých hráčů, a ještě lepších kamarádů. Na rozdíl od ostatních jsem na Hostivaři nezačínal a jsem moc rád, že jsem nakonec skončil tady.
ANEŽKA PAVLÍČKOVÁ
Mistryně klubu ve hře na rány
Ke golfu má vztah už od dětství, kdy chodívala s rodiči na golfová hřiště. Hrát ale začala až v roce 2015 a hned v roce 2017 se poprvé stala mistryní klubu. A od té doby pak úspěch ještě třikrát zopakovala. Dneska má HCP 5,1 a její cíl pro příští sezonu je chodit víc turnajová kola.
Jaká byla tvoje hra?
Stabilní. Překvapilo mě, jak málo jsem tato dvě turnajová kola chybovala. Povětšinou mi sedne buď krátká, nebo dlouhá hra. O víkendu se to krásně doplňovalo, měla jsem z toho vážně radost. Flight byl parádní. Oba dva turnajové dny jsem šla s Adélou Brychtovou a Nelou Trávníčkovou.
Co tvoje psychika během hry?
V sobotu, ve druhém turnajovém kole, se mi nepovedla jamka číslo 16. To mě rozhodilo víc, než jsem chtěla, takže jsem šla na následující jamku s pocitem, že musím zaskórovat. A nepovedlo se. Zkazila jsem hned dva putty za sebou a odešla jsem z této jamky s bogey. Když si v puttování nevěřím, tak dělám zbytečné chyby. A přesně to se stalo.
Jaký si pamatuješ nejhezčí moment ze hry?
Nejvíc jsem pyšná na ránu do greenu na jamce číslo 2 v nedělním kole. Pocitově byla za ten den nejlepší ranou železem.
Jak se ti hraje hostivařská osmnáctka?
Hřiště je krátké, ale zároveň velmi technicky náročné. Nepatřím mezi dlouhé hráče, takže na našem hřišti hraji dost na jistotu železy. Trvalo mi pár kol, než jsem si zvykla na nové jamky dva a tři. Zvlášť první třípar na hřišti je pro mne technicky náročný — často tam fouká protivítr a zároveň green a jeho okolí nejsou nejlehčí a dokáží potrápit.
Nejradši mám jamku číslo 14. Přestože se nepodaří první rána, tak se tam dá zachránit par.
Jaký máš k Hostivaři vztah?
Galerii Golf Hostivař mám moc ráda, je tu skvělé zázemí, milí lidé a přátelská atmosféra. V rámci reprezentační skupiny je prima parta, která se pravidelně schází na trénincích vedených Pavlem Fulínem, kterému bych tímto chtěla poděkovat.
FILIP HORÁČEK
Mistr klubu ve hře na jamky
Filip je stálým členem hostivařské repre, aktuálně s handicapem 1,7. Ke golfu ho před deseti lety přivedl táta, ale golfové dovednosti u něj pořádně rozvinul až trenér Pavel Fulín. Mistrem klubu je letos poprvé, doposud zůstával nejvýše na druhých příčkách. Věří, že smůla byla letos prolomena a tyto tituly bude přidávat i v budoucnu.
Jaké byly zápasy v průběhu celé jamkovky, který byl nejtěžší?
Tento rok byl celý jamkový turnaj velice náročný. V podstatě celou jamkovku hrajete proti svým spoluhráčům a kamarádům. Každý zápas na hřišti v Hostivaři je svým způsobem složitý. Kdybych měl ale jeden zápas vypíchnout, bude to hned druhý zápas proti Honzovi Přerovskému, jelikož jsem s ním musel jít až do rozehrávky znovu na jamku č. 1.
Jaký byl poslední zápas?
Finále letošní jamkovky jsme odehráli s Davidem Štroufem. David patří mezi nejlepší hráče našeho klubu, proto jsem věděl, že to bude tuhý boj. Z nervozity jsem ztratil hned na úvod první jamku. V tento moment jsem si řekl, že nemám co ztratit. Na čtvrté jamce dohnala Davida série nešťastných ran, které vedly k otočení zápasu v můj prospěch. Od šesté jamky jsem držel vedení „o dvě“ a tento výsledek jsem donesl až do konce.
Jaký moment z celého mistrovství považuješ za ten nejpovedenější?
Mezi nejpovedenější moment bych určitě zařadil drive na první jamce rozehrávky ve druhém kole, který mi připravil skvělou možnost zaútočit na birdie a rozhodnout tak hned na první jamce.
Co by měl rekreační golfista dělat, aby se z něj jednou stal Mistr klubu?
Po několika letech hraní golfu jsem si uvědomil, že nejdůležitější je si ho užít. Dřív jsem hodně trénoval, vyvíjel na sebe zbytečný tlak, který při každém neúspěchu stoupal. Samozřejmě, že trénink je velice podstatná a nezbytná věc, ale nejdůležitější je radost, která plyne z každého odehraného kola.
Jak se ti hostivařská osmnáctka hraje?
Nejdříve bych chtěl rád vyzdvihnout nově postavené jamky, které se velice povedly. Nemám tu zvlášť oblíbené jamky, jelikož každá dokáže být velice nepříjemná. Nejvíce mne zatím trápí nové jamky dva a tři, které jsou na „rozehrání“ velice obtížné a chyba se může dostavit velice snadno. Výhodou pro extraligové hráče jsou ale naopak krátké čtyřpary, na kterých se dá útočit první ranou na green, a tak si hráč dokáže vynutit slibný útok na skórování.
Pořád tě to u nás baví?
V Hostivaři jsem golfově vyrostl. Vzpomínám, jak si mne na chippingu všiml Pavel Fulín, který mi dal tu možnost stát se členem hostivařského týmu. Od té doby jsme si vybudovali v týmu takové pouto, že by mne ani ve snu nenapadlo klub opustit. Nemohu opomenout také skvělé tréninkové podmínky, které nám klub nabízí. Právě díky těmto podmínkám reprezentujeme Galerii Golf Hostivař na republikové scéně a to je pro mne obrovská čest.
NELA TRÁVNÍČKOVÁ
Mistryně klubu ve hře na jamky
Nela obhájila titul z minulého roku a potvrdila tak, že právem patří mezi nejlepší hostivařské hráčky. Golf hraje deset let. Má HCP 2,0 a nejvíc ji baví hrát s kamarády, kteří mají handicap ještě lepší. Ráda totiž kouká na jejich švihy a sleduje, jak nad svou hrou přemýšlejí.
Jaké byly zápasy v průběhu celé jamkovky, který byl nejtěžší?
Kontinuální napětí. Souboj na každé jamce. O každou ránu. Všechny zápasy byly vyrovnané a po celou hru panovala dobrá nálada. Všechny jsme si přály dobré výsledky a motivovaly jsme se navzájem, abychom hrály náš nejlepší golf. Z mého pohledu nejtěžší jamkovka byla proti Lindě Frýbertové. Hra byla neskutečně vyrovnaná a výhru rozhodla až druhá jamka náhlé smrti.
Jaký byl poslední zápas?
Finálovou jamkovku jsem hrála proti Natce Pfleger. Zápas byl vyrovnaný, rozhodlo se až na poslední dvanácté jamce. Natka je jedna z mých dlouholetých golfových parťaček a vždy si s ní ráda zahraju. V zápase panovala přátelská nálada a navzájem jsme si přály hrát náš nejlepší golf.
Jaký moment z celého mistrovství považuješ za ten nejpovedenější?
Jsem na sebe neskutečně pyšná, že jsem dokázala ovládnout klubové mistrovství dva roky po sobě. Určitě jsem na sobě cítila větší tlak v každém kole, protože jsem si moc přála titul obhájit. Jsem neskutečně ráda, že se mi to povedlo.
Co by měl rekreační golfista udělat, aby se z něj jednou stal mistr klubu?
Vytrvalost, pravidelný trénink, ambice být lepší a hlavně pokora. Umisťovat se a vyhrávat nejde ze dne na den. Golfista musí být trpělivý a věřit svým snům, které se s poctivým trénováním splní.
Jak se ti hraje hostivařská osmnáctka?
Každá jamka je něčím výjimečná, ale má nejvíce oblíbená je 13. jamka. Krátký třípar, dolů z kopce a nádherný výhled na hřiště. Naopak trojka je za mě nejtěžší jamka na hřišti. Zleva kopec a voda, zprava rokle a stromy. Velmi náročná jamka na psychiku.
Byl nějaký moment, kdy šla tvoje psychika ke dnu?
Snažím se na sebe nevytvářet tlak, ale ne v každé situaci je to lehké. Jak se blížily poslední jamky, napětí stoupalo a já chtěla vyhrát co nejdříve. To mě ale často rozhodilo psychiku a přepadl mě pocit nejistoty. Abych se tohoto pocitu nejistoty zbavila, snažila jsem se skóre vypustit z hlavy a hrát, jak nejlépe umím.
Jaký máš k Hostivaři vztah — pořád tě to u nás baví?
Hostivař je pro mě srdeční místo, kde jsem začala s golfem. Pamatuji si, jak jsem tu měla v sedmi letech svůj první trénink. Strašně mě to nadchlo a řekla si, to je ten sport, který bych hrozně ráda dělala i do budoucna. Trénování na Hostivaři mě hrozně baví, protože z mého pohledu je to jedno z nejlepších tréninkových zázemí v Čechách.
Foto: Vojtěch Vlk