Vlastně dva, zbývají poslední dvě jamky a jsme kompletní. Užijte si šestnáct hostivařských jamek. Už na podzim jich bude osmnáct. Jsme těsně před cílem a těšíme se, až dojedeme.

Znáte ten pocit, když běžíte, cíl už vidíte před sebou a zbývá vám jen posledních 100 metrů? Nebo když třeba jedete na dovolenou a z okýnka auta vyhlížíte moře? Takový ten blažený pocit těšení se a radosti? Tak přesně to teď prožíváme my. Jsme kousek před cílem, po cestě jsme několikrát zastavili a změnili směr, občas jezdili na kruhovém objezdu dokola, než jsme se shodli, který výjezd zvolit, a teď už jen kousek a jsme tam. Už jen poslední dvě jamky a je to komplet.

Nebyla to po celou dobu jízda na tempomat, ale nikdy, nikdy nám nedošel benzín. Energie jsme měli a stále máme na rozdávání. Kromě samotných jamek přibývají i umělecká díla v naší venkovní galerii. Z vaší hry dělají nevšední zážitek. Nejvýraznější a podle vašich reakcí i jedna z nejzajímavějších instalací je Tunel nebo chcete-li Jezerní ochoz, který je realizován na jedné z letos nově otevřených jamek. Jeho autorem je mladý nadějný umělec Albert Kulík.

Klasickou devítku jsme nahradili dvanáctkou, od letošní sezony je v plném provozu. V Hostivaři hrajeme podle nového herního systému 12 + 4, později 12 + 6. Je jen na vás, na kolik jamek se cítíte nebo kolik máte času. Hra na hřišti se tak stává nevšedním zážitkem, a to i díky venkovní galerii, která je součástí našeho hřiště.

Na jaře jsem spustili dvě nové jamky, nyní hrajeme v Hostivaři 16 jamek.

Jamka č. 3 hostivařské šestky
Název jamky: Okna
délka muži: 298 m, délka ženy: 197 m, par: 4

Délkou 298 metrů z pánských a pouhých 197 metrů z dámských odpališť se může zdát lehkou kořistí. Pravdou je, že z pánských odpališť je tato jamka zkouškou dobré psychiky i přesné mušky. Překonat jezero může pomoci vítr, který zde většinou vane do zad. Dámy jsou jezera ušetřeny, jejich odpaliště se nachází až za ním. Za jezerem je na levé straně fairwaye strmý svah s hustým trávníkem, který míč často nepustí dolů, napravo hrozí trestná oblast, ta vás může polapit v případě slice. Pokud se vám však podaří dlouhý a přímý drive, odměnou bude poměrně velmi snadná rána do greenu. Ani v tomto případě však není zaručen snadný par. Green je dvojúrovňový a zvlněný, a tak si při puttování užijete spoustu zábavy.

Jamka č. 4 hostivařské šestky
Název jamky: Rezidenční
délka muži: 117 m, délka ženy: 95 m, par: 3

Jamka je svou délkou 117 m spíše kratším tříparem, nicméně je potřeba hrát ránu vzduchem a mít přesnost. Mezi odpalištěm a greenem je zhruba 100 metrů dlouhý rybník, který sice lze nadehrát zleva, ale příhru na green je pak potřeba držet na uzdě, neboť rybník je stále ve hře. Naštěstí je pro případné první nepovedené rány přes rybník vytvořena dropovací zóna na levé části fairwaye. Tam lze s jednou trestnou ranou spustit míč.

A jak se nové jamky hrají vám?

Driver mimo hru
Zuzana Staňková, HCP 16,3

Třetí jamku mám ráda, jednak je velmi hezká, jednak je to taková má osobní výzva. Hraji ji z týčka pětkou dřevem a mohu poměřovat svá eventuální zlepšování tím, zda se dostanu až na green. Zatím jsem nejlépe skončila asi 30 metrů před, ale kdyby trochu fouklo… Hra na této jamce je také o přesnosti, snadno lze ztratit míček na levé straně ve svahu v hustém roughu (stalo se) nebo vpravo v autu (zatím se nestalo). Proto si neberu driver.

Rozhoduje vítr
Aleš Staněk, HCP 17,8

Nová jamka č. 3 (Okna) – předposlední jamka ve hře na 16 jamek. Pro mě asi nejhezčí jamka z celého hřiště. Na žlutém odpališti se před vámi otevírá úžasný pohled na hladinu rybníka, doplněný o vzrostlou vrbu na protějším břehu a siluetu uschlého stromu. To vše zarámováno nakrátko střiženým trávníkem. Ten pohled je skutečně povedený a architektovi je třeba poděkovat za citlivý a estetický přístup. Nově je celá scenérie ještě rozšířena o krytou cestičku po levé straně. Musím říct, že pohledový zážitek z téhle jamky se vyrovná řadě signature holes z rakouských hřišť.

Hra na ní není příliš obtížná. Voda má přijatelnou délku, takže není nutné se do hry hned pouštět driverem. Stačí povedená rána napravo, směrem k již zmíněným stromům, a pak se otevírá pohodlný přístup na green. Hrát první ránu doleva není dobré, protože pak do hry vstupuje příkrá stráň nalevo a aut napravo od greenu. Samotný green již takové potěšení ze hry nepřináší, protože je výrazně tvarovaný, a když skončíte na jiné úrovni greenu, než na jaké je navrtáno, tři putty hrozí celkem reálně.

Zatím poslední jamka hostivařské šestnáctky (Rezidenční) vypadá na první pohled dost jednoduše, ale není to úplně pravda. Hodně totiž záleží na tom, jestli a jak fouká. Většinou se zde potkáte s protivětrem a nad otevřenou hladinou to umí udělat s míčkem docela divy. Řešením není ani vsadit na jistotu a vzít si delší hůl, protože v takovém případě zase hrozí aut poměrně blízko za greenem. Pro slabší povahy se naskýtá možnost přihrát si po levé straně mimo vodu, ale upřímně – kdo by na tříparové jamce nešel první ranou na green? Takže rozum do hrsti a směle do toho. Co může být hezčího, než když rána vystartuje tam, kam má, přeletí vodu a zapíchne se metr od vlajky. Pak už jen tři putty…

 

Ta čtyřka, to je výzva!
Petra Štěpánková, HCP 28,4

Jamka č. 3 patří mezi moje oblíbené. Z červeného odpaliště na mě nečíhá téměř žádné nebezpečí (kluci to mají o dost horší). Nejtěžší je pro mě „poprat“ se se zvlněným greenem. Většinou ale píšu na této jamce pěkné číslo. Naopak nová jamka č. 4 je pro mě vždy výzvou. Voda míčky přitahuje a já si vždy musím dávat pozor na to, abych se za míčkem brzy neotočila. Když se mi to nepovede, využiji drop zónu, odkud je už bezpečný přístup k jamce. Když se rána povede, je to skvělý pocit. ■

 

 

 

 

 

 

Foto hřiště: Petr Červenka