Experiment i unikátní příležitost. V Hostivaři

Golf je skvělá hra. O tom není pochyb. Nicméně v posledních letech přece jen řady nás hráčů celosvětově spíše řídly, než aby se zvětšovaly. Co platí ve světě, platí i pro české golfové luhy a háje.

A důvody? Za jednu z nejčastějších příčin je označována přílišná časová náročnost sportu. Pět, ale i více hodin na osmnáct jamek hřiště každý ve svém pracovním kalendáři hned tak neušetří. Samozřejmě se nabízí devět jamek, ale to je pro mnohé zase málo. Co takhle něco mezi tím? V Hostivaři teď tuhle šanci máte – golf na dvanáct jamek.

 Vgolfovém prostředí se o různých variantách hovoří často, padají návrhy na šest, devět, dvanáct i patnáct jamek. A totéž se řeší i na těch „nejvyšších golfových místech“. Například výsledkem rozsáhlého průzkumu R&A před několika lety byla právě snaha o zrychlení golfové hry. Do diskuse se zapojil i legendární „Zlatý medvěd“ a vítěz osmnácti majorů Jack Nicklaus. A právě on kromě důrazu na rychlost přišel s variantou dvanáctijamkového hřiště, které v zámoří postavil vedle mnoha klasických osmnáctek.

Dá se říct, že do diskuse teď svým dílem přispíváme i my v Hostivaři. Na letošní sezonu jsme golfistům připravili zajímavý experiment, a to tím, že jsme na prahu sezony 2020 otevřeli tři nové jamky, díky nimž se dá aktuálně hrát hra na 12 jamek. V golfové historii hřiště s jiným počtem jamek, než je 9 a 18, nebývala výjimkou. Například první golfové hřiště – Old Course v St Andrews – bylo přestavěno z původních 22 jamek na 18. Také první The Open Championship v Prestwicku se hrálo na 12 jamek.

Už několik let se mluví o různých možnostech oživení golfu ve snaze proměnit ho v ještě zábavnější sport. Osmnáct jamek je pro řadu hráčů příliš moc, devítka naopak příliš krátká. Hra na dvanáct jamek může být novou a zajímavou zkušeností pro každého hráče. V Hostivaři jde o událost ojedinělou a takřka historickou. To proto, že se tady v průběhu roku bude počet jamek, které bude lze odehrát, ještě měnit. „Do konce léta budou připraveny další dvě jamky a na podzim tak budeme hrát na čtrnácti, později na šestnácti jamkách. Je to docela zajímavý experiment a možnost vyzkoušet si hru na různém počtu jamek. A docela unikátní záležitost, která se nejspíš už nikdy nebude opakovat. Kompletní osmnáctku plánujeme otevřít v příštím roce,“ dodává prezident klubu Jiří Martinka.

Tvoříme naše hřiště vlastně tak trochu jako umělec, kterému se rodí dílo pod rukama a v průběhu tvorby upravuje jeho části tak, až je s výsledkem spokojený.

Stavba nových devíti jamek se vyznačuje také tím, že se v Hostivaři nedržíme přesných projektů a plánů. Po nových jamkách skoro denně chodíme a přemýšlíme, jak by šlo něco udělat lépe. Často tak něco měníme a vylepšujeme na základě vlastní zkušenosti. „Některý náš nový nápad podobu nových jamek změnil nepatrně, jiný výrazně. Tvoříme naše hřiště vlastně tak trochu jako umělec, kterému se rodí dílo pod rukama a v průběhu tvorby upravuje jeho části tak, až je s výsledkem spokojený. Díky tomuto ‚živelnému a živému‘ způsobu stavby bude mít hřiště nakonec úplně původně plánovaných plných osmnáct jamek. A to i díky tomu, že jsme do hry opět zapojili kopce na pravé straně současné dvojky. Vzniknou tam dvě nové nádherné jamky,“ vypočítává prezident klubu. K dalším změnám, které jsme v Hostivaři vymysleli „za pochodu“, patří například prodloužení současné čtvrté jamky zvané Pendolino na par 5 nebo nahrazení původně plánovaného mostu přes nové jezero podélným ochozem v úrovni vody. Posledními změnami, které jsou velmi čerstvé, je změna řazení posledních tří nových jamek (jamka č. 9 bude jamkou č. 7 a naopak) a zkrácení jamky č. 9 na finální par 3 přes nové jezero. Je pravdou, že tyto změny často přivádí stavební skupinu k šílenství – sotva něco dokončí, už je to zase jinak. Ale jsme přesvědčeni, že finální podoba hřiště za to určitě bude stát.

TIP PRO ČLENY DRIVE:
Členové DRIVE plus a top hrají nové jamky zdarma. Staňte se jedním z nich a získáte 15 green fee na hřiště + nové jamky k tomu. Jen za 5 000 Kč.

Nebojíme se jít a říct: ‚Pojďme to opravit, takhle to bude prostě, hratelnější a zajímavější.‘ Je to lepší, než abychom pak několik let chodili a říkali si: ‚Měli jsme to předělat,‘ obhajuje Jiří Martinka tuto cestu, jejímž důsledkem je i nepatrné zpoždění stavby. Hřiště tak prý bude golfovým zážitkem. „Víme, je to dlouhé. Ale bude to stát za to. I proto původně plánované dvě jamky, které se měly otevřít v létě, otevřeme na podzim a o pár měsíců se nám to celé posune,“ dodává Jiří Martinka.

Protože otevření osmnáctky zamíchá i s pořadím jamek současné devítky, může aktuální číslování působit chaoticky. Vlastně se zároveň hraje na současnou i novou devátou jamku. V Hostivaři se ale stejně místo čísel obvykle používají jména jamek. Jen na rozdíl od dětí v porodnici, které dostanou jméno, ještě než spatří světlo světa, to probíhá obráceně. Realizátoři i hráči mají nejprve možnost se s jamkami seznámit a až pak se společně hledá jméno, které každou jamku přesně vystihuje. V současné době píší hráči své návrhy na score karty, které odevzdávají na recepci. Už nyní je jasné, že bude z čeho vybírat.

 

HOLE IN ONE

Stačilo 12 dní provozu a už se prvnímu hráči podařilo zahrát jamku na jeden úder.

Milan Kučaba: Třináctku jsem hrál poprvé v životě

24. 5. 2020, HOLE IN ONE, jamka č. 13

Tři týdny si dal od golfu nucenou pauzu, musel léčit zranění z tenisu. Pak se rozhodl jít vyzkoušet nové hostivařské jamky. Poprvé. Ten den hrál celkem dobře, a to včetně jedenácté a dvanácté jamky. A třináctá? Ta byla osudová. Míček Titleist NXT tour letěl přímo do ní.

Jak se vám to podařilo?

Jamka byla navrtaná vlevo, tak jsem se rozhodl míček položit na odpaliště vlevo a bez týčka. Přemýšlel jsem, zda vzít 54 nebo PW, ale nakonec jsem radši zahrál lehké PW. Pocit jsem měl standardní, ale když jsem viděl, že to letí na začátek greenu, tak jsem byl spokojen. Poté jsem viděl, jak dopadl a doroloval do jamky. Vůbec jsem netušil, co mám dělat, tak jsem zvedl ruce nad hlavu a kamarád Karel Kozák ke mně přiběhl a ihned gratuloval. Hole in one se mi podařilo zahrát v neděli k večeru, druhý den jsem šel do práce, tak jsem ten den moc neslavil. Těším se, až to s kamarády zapiji.

Byla to vaše první hole in one v životě?

Ano, za posledních třináct let, co golf hraji, se mi to nikdy nepodařilo. Až teď, a to na jamce, kterou jsem nikdy předtím nehrál.

Ondřej Pravda, majitel cestovní agentury ParadeGolf

Jak byste srovnal hostivařský a skotský golf?

„Přece jen se Skotsku neříká domov golfu jen tak pro nic za nic. Golf se začal hrát již před 600 lety a dodnes v širokém povědomí golfistů neexistuje lepší místo pro golfové zážitky než právě St Andrews. Musím přiznat, že od první hry v Hostivaři jsem nic neočekával, a tak mě velmi mile překvapila kvalita a rychlost greenů. Hřiště se hraje velmi příjemně, kratší, ale technicky náročnější jamky jsou perfektní kombinací pro trénink přesnosti ran do greenů. Líbí se mi, že driver na některých jamkách může spíš uškodit než pomoct a tím hráče nutí přemýšlet nad strategií. Nové jamky jsou zajímavé, s hezkým
výhledem a skoro s tak hlubokými bunkery jako ve Skotsku.“

RECENZE

ALENA JINKOVÁ
vášnivá golfistka, HCP 9,2

Svatá trojice – Vyhlídka, Podélná, Sešup

Je to pár dnů, kdy jsem si i já vyšla směrem na pánské odpaliště páté jamky, ale tam moje cesta nekončila. Jen pár kroků a já se ocitla na místě, kde je Praha na dosah ruky. Na „Vyhlídce“. V ten moment jsem zůstala v němém úžasu stát. Všude kolem mne byla naše Praha. Z bagu jsem vytáhla laser a zkoumala, kam až je vidět… Teprve až potom jsem si prohlédla vyobrazení čtyřparové jamky na stojanu a znova jsem se přes laser podívala. Tentokrát jsem si už zmapovala perfektně střiženou fairway. První ze tří nových jamek není dlouhá, ale v dopadové zóně na levé straně je voda, před kterou se schovává hlubší bunker a vpravo se doslova rozvaluje další bunker. Nechci skončit ani v jedné z překážek. Takže musím jít pěkně na střed. Někde kolem osmdesáti metrů před greenem protíná fairway potok, ten však představuje minimální riziko. Po drivu stačí vzít želízko a umístit míček na green. Trochu snadněji se to říká, než ve skutečnosti provede. Samotný green je chráněn čtyřmi bunkery. Ten první vpravo potkáte pár metrů před greenem, další tři jsou těsně pod okrajem greenu. Green je sice prostorný, ale je ve svahu a „jede“.

Když dohrávám novou jamku č. 9, ještě jednou se rozhlédnu kolem sebe. Výhled je fakt nádherný.

Další z trojice jamek, číslo 12, je také par 4, říkejme jí třeba „Podélná“. Přijde mi jednodušší. Po levé straně je sice aut, ale je dostatečně široká. Pár metrů od odpaliště je potok, který hráče nijak neohrožuje. Jamka je mírně do kopce, ale míč se po dopadu rozběhne a ještě nějaký ten metr přidá. Druhá rána mi přijde fajn, protože green je zakousnutý do svahu. Nebojím se vzít si delší železo, věřím, že míček nemůže nikam ujet. Par se tu dá zahrát krásně.

Poslední ze tří jamek, třináctka, by se mohla jmenovat „Sešup“. Dámské odpaliště je o něco níže než to pánské, ale volba hole není jednoduchá. Přeci jen třípar z kopce je trochu jiná atrakce. Nakonec jsem zvolila PW. Míček jsem načechrala a on z výšky krásně dosedl na green. Bohužel v dalším kole ten krásně načechraný míček skončil v levém bunkeru tak, jak to nikdo nechceme – volské oko. I přes tohle riziko je to úžasná jamka. Třípar z kopce je oblíbená disciplína všech golfistů. Stejně jako já i ostatní je milují. Je to zábavné, a když se podaří hole in one, vidíte to od začátku až do konce.

Nové jamky mne potěšily, nadchnuly i pobavily. Už teď vím, že i ty další budou jedinečné a že Hostivař, která je poměrně krátká, bude top mezi hřišti. Osmnáctijamkových dlouhých a širokých hřišť je hodně. Krátkých technických devítek také. Ale takové hřiště, které má 18 jamek, není příliš dlouhé, ale přitom klade důraz na přesnost, to bude jen to jedno. Náš Hostík.“

ANDREJ HALADA
golfový publicista, pravidelný návštěvník hostivařského areálu, HCP 10,1 

Ten výhled? Paráda!

Oba již otevřené čtyřpary mi připadaly jako typické hostivařské jamky: nejsou dlouhé, ale jsou technicky náročné, s obtížemi a nástrahami. Delší a první z nich, jamka nyní označená jako č. 9, sice nabízí relativně široký prostor, ale vpravo je při první ráně bunker, vzadu příčná voda. To v hráči vyvolává určité obavy. Takže drive nic lehkého. Druhý čtyřpar, jamka č. 12, je sice relativně krátký, ze žlutých jen 300 metrů, ale zase ten green: je úzký, dlouhý a opět tu tedy hráč nedostává vůbec nic zadarmo. Navíc vlevo podél celé jamky je aut.brovskou devizou všech tří nových jamek je výtečný prostor. U čtyřparů se poprvé na spíše sevřenějším hostivařském areálu může hráč nadechnout z plných plic a podívat do širé dálky. Industriální pohled na Prahu se nemusí každému zamlouvat, jenže on je vidět i Petřín, Říp či dokonce České Středohoří… Je to opravdu nádhera a byl to skvělý nápad, umístit sem jamky a vytvarovat zeminu do takové výšky, s takovým výhledem.

Naštěstí je tu ještě třípar č. 13, což je podle mne jedna z vůbec nejhezčích jamek na hřišti. Nádherná volnost při pohledu dolů na green, jamka není ani dlouhá. Konečně si hráč může oddychnout, kromě bunkeru tu skutečně nic nehrozí. Stačí lehce švihnout – a jste tam. Mně se z těch nových jamek právě tahle svojí jednoduchostí, lehkostí a designérskou prostotou líbila nejvíc. Po cestě ke greenu si navíc můžete na odpališti další jamky už nechat bag. Skvělá práce…

Jen bych do budoucna dával trochu pozor na jednu věc: všiml jsem si, že míčky na obou čtyřparech od hráčů létají všemi různými směry, někdy i proti hráčům jdoucím na vedlejší jamce. Síť na odpališti devítky by možná mohla být proto ještě o nějakých deset metrů delší. Vzhledem k autu vlevo na dvanáctce budou mít také hráči hrající tuto jamku tendenci mířit na fervej devítky. Všichni by měli proto vzít na vědomí, že tu možná bude lehce nebezpečno a měli by dávat zvýšený pozor nejen na jedoucí vlaky, ale i na ostatní hráče na hřišti. A za všech okolností, vždy a rychle volat Fore!

 

Hostivařští trenéři radí

JAMKA č. 9

Pozor na bunkery
muži 336 m, ženy 293 m, par 4

Jamka není dlouhá, ale za to velmi technická. V dopadové zóně většiny hráčů jsou po obou stranách fairwaye dva bunkery vzdálené přibližně 175/130 metrů od pánského/dámského odpaliště. Proto Roman Chudoba doporučuje kratším a méně přesným hráčům použít pro první odpal železo nebo hybrid. Druhá rána už je méně složitá a díky mírné svažitosti se dá využít doběhu míče až na green. Pozor si dávejte pouze na jezero po levé straně před greenem. Pro delší hráče by první rána přes bunkery neměla být problém, nicméně driver by měli opravdu zvážit, jelikož zhruba na 250 metrech vede napříč fervejí potok a díky mírné svažitosti do něj může míč doběhnout. Pro přehrání bunkerů je potřeba rána cca 190 metrů a Roman doporučuje zde zahrát mírnou faleš doprava, kde je dostatek místa a vyhnete se tak jezeru po levé straně. Druhá rána do greenu bude kolem 110–130 metrů a neměla by představovat žádný problém. Na jamce je dobré sledovat směr větru, který zde bude hrát významnou roli.

 

JAMKA č. 12

Vítr buď pomůže, nebo pěkně zavaří
muži 303 m, ženy 267 m, par 4

Jamka je opět kratší, ale vede do mírného svahu. Roman Chudoba doporučuje první odpal mířit na malé stromky po pravé straně, abychom se vyhnuli prudkému srázu k trati po celém levém kraji ferveje. Tam hrozí aut. Není nutné se první ranou tlačit nijak daleko, protože celkově je jamka spíše kratší a k dosažení greenu v regulaci dobře poslouží dvě jisté rány železem. Druhá rána je opět do kopce, a proto je potřeba zvolit správnou hůl a míč se snažit raději umístit na pravou stranu greenu, kde může pomoci i svah, který bude odrazem vracet míče zpět na green. Opět sledujte směr větru, který bude i na této jamce důležitý. Konzervativnější hru radí i David Šipla, který první odpal na dvanáctce hraje z levé části odpaliště a míří na pravé bunkery. A protože má jamka cca 300 metrů, ideální podle Davida je první ránu volit do vzdálenosti v rozmezí 180–220 metrů, hůl musí každý hráč vybrat podle výkonnosti. Driver není nejlepší volba, protože hrozí dopad do bunkeru. Pravá část fairwaye je lepší pro další hru – je zde lepší výhled na green a rána do greenu je snazší. Pozor, green je potřeba dobře přečíst.

 

JAMKA č. 13

Vrásky z lásky
muži 112 m, ženy 93 m, par 3

O tom, že si třináctku zamilujete, není pochyb a možná to bude právě ta jamka, kterou si cíleně pojedete zahrát s pocitem, tak dneska to na ten green zahraji. Jamka se jeví jako lehká, ale je jasné, že občas nadělá golfistům vrásky. Pavel Fulín proto radí: „Třináctka je krátká tříparová jamka, která se hraje z kopce dolů. Vzhledem k jejímu převýšení a hlavně při větru však bude skrývat nejedno úskalí. Při přehrání greenu nebo úletu doprava bude velmi těžké dobře přihrát na green. Proto doporučuji hrát raději ránu, která skončí těsně před greenem, kde nic nehrozí.“ Roman Chudoba dodává: „Je to nádherný krátký třípar, ze kterého se otevírá pohled na původní devítku. Rána z kopce může být zrádná, a proto je dobré zamyslet se nad správnou volbou hole. Pokud se hráči rány stáčí doprava, měl by dát velký pozor na prudký sráz, ze kterého bude druhá rána velmi obtížná. Na green se ale dá dostat i nízkou ranou na doběh, kdy případný vítr tolik neovlivní správný směr letu. Pozor na greenový bunker, který brání přímému doběhu na green v jeho levé třetině.“