Rok 2025 patřil na greenech jednoznačně Kateřině Šmolíkové. Obhájila hned dva mistrovské tituly, mistryně na rány je letos podruhé za sebou, jamkovku vyhrála dokonce potřetí v řadě. A celou sezonu završila jako absolutní vítězka turnaje mistrů a mistryň. Mistrovskou sezonu ale prožili i Lukáš Broda, který získal už čtvrtý titul mistra klubu ve hře na rány, a Filip Horáček, jenž se už potřetí stal mistrem ve hře na jamky. Tři vítězové, tři silné golfové příběhy.

Kateřina Šmolíková

MISTRYNĚ KLUBU VE HŘE NA RÁNY I NA JAMKY, HCP: +2,4
Znovu předvedla výjimečnou formu. Znovu předvedla suverénní výkon. Znovu obhájila titul. Ne! Znovu obhájila dva tituly. Kateřina s výsledkem pět ran pod parem navazuje na dvojité vítězství z roku 2024, kdy taky ovládla hru na rány i jamkovku. Abychom byli přesní, ve hře na jamky triumfovala už potřetí v řadě. Letošní sezonu navíc završila jako absolutní vítězka turnaje mistrů a mistryň 2025, který se konal na Konopišti. Nejsou to jen výsledky, ale i styl hry a celkový přístup ke golfu, které jí otevřely cestu ke studiu v USA. Chystá se tam po maturitě a tamní univerzity se o ni tak trochu přetahují.

KAČKO, PO TITULU Z MISTROVSTVÍ NA RÁNY JSI OVLÁDLA I HRU NA JAMKY. JAKÉ TO JE, ZÍSKAT OBA TITULY V JEDNÉ SEZONĚ, A CO TO PRO TEBE ZNAMENÁ?
Je to skvělé. Chtěla jsem oba tituly obhájit, takže jsem moc šťastná, že se to povedlo. Byla to pro mě velká motivace, získat oba tituly v jedné sezoně je pro mě opravdu výjimečný pocit a velká čest.

ČÍM SE PRO TEBE LIŠÍ HRA NA JAMKY OD HRY NA RÁNY — A CO TĚ NA NÍ NEJVÍC BAVÍ?
Hra na rány a hra na jamky je rozdílná. Ve hře na rány se počítá každý úder, takže když se ti nepovede jedna jamka, může to výrazně ovlivnit celý výsledek a je těžké se dostat zpátky do hry. Každá chyba se prostě počítá. Naopak jamkovka je skvělá v tom, že každá jamka představuje nový začátek. Když se jedna jamka nepovede, nic není ztraceno — na té další můžeš okamžitě srovnat nebo převzít vedení. Je to mnohem dynamičtější a psychologicky zajímavější formát, kde hraje velkou roli strategie a momentální forma. Právě tahle možnost okamžité nápravy a přímý souboj s protihráčem mě na jamkovce nejvíc baví.

ZAČNEME HROU NA RÁNY. OBHÁJILA JSI TITUL MISTRYNĚ KLUBU. JAKÝ JE TO POCIT, STÁT SE ZNOVU NEJLEPŠÍ HRÁČKOU NAŠEHO HŘIŠTĚ?
Je to skvělý pocit. Moc jsem chtěla titul obhájit, protože příští rok už se mistrovství klubu nezúčastním — budu studovat v Americe. Jsem moc ráda, že se to povedlo a podařil se mi takzvaný „zlatý hattrick“. Dává mi to obrovskou motivaci do dalších tréninků. Tenhle úspěch si budu pamatovat dlouho.

TVÉ VÝSLEDKY 64 A 67 RAN PŮSOBÍ SUVERÉNNĚ. CO PODLE TEBE ROZHODLO O VÍTĚZSTVÍ?
Určitě hodně pomohl pravidelný trénink a vyhranost, ale klíčovým bodem podle mě bylo zlepšení puttování. Spadlo mi několik puttů, které znamenaly birdie, a právě to rozhodlo o výsledku.

JAK SES PŘIPRAVOVALA NA MISTROVSTVÍ — BYLA TO SPÍŠ TECHNIKA, FYZIČKA NEBO PSYCHIKA?
Na mistrovství jsem se speciálně nepřipravovala. Celý rok pravidelně trénuji a chodím do fitka. Největší posun ale cítím v psychice — letos jsem se naučila brát hru s větším klidem. Když se mi nepovede jedna rána nebo jamka, neřeším to, pouštím to z hlavy a snažím se soustředit na další úder. A právě to je v golfu strašně důležité. Díky lepší psychické odolnosti se mi teď daří dosahovat lepších výsledků.

JAK SE TI HRÁLO V HORKÉM LETNÍM POČASÍ, KTERÉ TURNAJ PROVÁZELO?
Jsem moc ráda, že bylo takto teplo — vůbec si na počasí nestěžuji. Týden před mistrovstvím bylo kolem deseti stupňů a pršelo, což se při hře pozná. Sluníčko mi tedy přišlo vhod. Hřiště bylo suché, rány dobíhaly dál a greeny byly krásně rychlé — ideální podmínky pro hru. Mnohem raději hraji v tričku než v bundě, aspoň jsem se ještě ke konci sezony doopálila.

S KÝM JSI ŠLA VE FLIGHTU?
Oba dny jsem hrála s Kačkou Dolečkovou a Aďou Brychtovou. Jsme dobré kamarádky, známe se už dlouho a hrajeme spolu i ligu, takže ve flightu panovala velmi příjemná a přátelská atmosféra. I když jsme všechny chtěly podat co nejlepší výkon, vzájemně jsme se podporovaly.

DALO BY SE ŘÍCT, NA CO JSI Z PRŮBĚHU TURNAJE NEJVÍC PYŠNÁ?
Když už pyšná, tak nejvíc na to, že jsem dokázala udržet nervy. Holky jsou silné soupeřky, takže do prvního kola jsem šla s respektem. To se mi povedlo zahrát krásně a díky tomu jsem do druhého kola nastupovala s větším klidem.

CO PRO TEBE ZNAMENÁ LETOŠNÍ TITUL, OSOBNĚ I GOLFOVĚ?
Mám z toho obrovskou radost, obhájit titul potřetí po sobě pro mě znamená potvrzení, že se moje práce a trénink vyplácí. Osobně je to pro mě velká čest a motivace pokračovat dál. Golfově mi to dodává sebevědomí i pokoru k tomu, jak náročný golf je.

POJĎME SE PODÍVAT NA JAMKOVKU. KTERÝ ZÁPAS Z CELÉ SEZONY BYL LETOS PRO TEBE NEJTĚŽŠÍ A PROČ?
Nejtěžší zápas mě potkal v semifinále, kdy jsem hrála proti Ádě Brychtové. Začala jsem výborně — vyhrála jsem první tři jamky, ale pak jsem trochu polevila. Čtvrtou jamku jsme srovnaly a následně Áďa vyhrála tři jamky v řadě, takže jsme byly opět „all square“. Od té chvíle to byl velký boj o každou jamku — jednu vyhrála ona, další jsem zase vyrovnala já, takže jsme šly až do „náhlé smrti“. O vítězství jsem rozhodla až na druhé jamce prodloužení. Byl to obrovský boj až do posledního puttu.

PO ADÉLE BRYCHTOVÉ ZE SEMIFINÁLE JSI VE FINÁLE NARAZILA NA KATEŘINU DOLEČKOVOU. JAK BYS POPSALA PRŮBĚH?
Je to stejné, holky jsou obě strašně fajn a bylo pro mě těžké postavit se na opačnou stranu a hrát proti nim, když v lize hrajeme jako tým. V jamkovce nehrajete proti hřišti, ale proti soupeři — přizpůsobujete svoji hru tomu, jak hraje on. V obou duelech panovala ze začátku příjemná atmosféra, povídaly jsme si a bylo to fajn. Ke konci, když už šlo o výsledek, bylo cítit, že se obě strany snaží víc soustředit a bojovat o vítězství. Po zápase jsme se objaly a přátelská atmosféra se zase vrátila.

JAK SES DOKÁZALA UDRŽET V KONCENTRACI BĚHEM CELÉHO TURNAJE, KDY KAŽDÝ ZÁPAS MŮŽE ROZHODNOUT JEDINÁ JAMKA?
Udržet koncentraci po celý turnaj je opravdu těžké. Proto je dobré během přechodů k míčku na chvíli „vypnout“, třeba si v duchu zazpívat nebo na chvíli přemýšlet o něčem jiném, a když přijdu k míčku, znovu se plně soustředit. Velmi důležité je nehroutit se kvůli jedné nepovedené jamce. Další může dopadnout skvěle. Stejně tak je klíčové nepřemýšlet nad tím, co bude dál. Když jsem hrála s Kačkou, byla jsem dormi a přestala se soustředit — a hned jsem další jamku prohrála. Musela jsem se rychle vrátit zpátky do „focusu“. Snažila jsem se zůstat v přítomném okamžiku, neřešit, co se stalo, ani nepřemýšlet nad tím, co bude. Brala jsem každou jamku jako nový začátek.

LETOS JSI NEUVĚŘITELNĚ GOLFOVĚ „ROZJETÁ“, DOPŘÁLA SIS VŮBEC PAUZU?
Během prvního srpnového týdne jsem odjela na anglický tábor jako vedoucí a bylo moc příjemné na chvíli vypnout, zapomenout na golf a opravdu si odpočinout. Když jsem se vrátila zpátky a šla poprvé po pauze na trénink, moje trenérka Zuzka Mašínová mi řekla, že mě ještě nikdy neviděla švihat tak uvolněně. Pauza v polovině sezony mi evidentně prospěla. I sama jsem cítila, že můj švih je klidnější a přirozenější.

A JAKÉ MÁŠ PLÁNY PRO ZBYTEK SEZONY A NA CO SE CHCEŠ ZAMĚŘIT DÁL?
Ještě mě čekají dva turnaje, poté si plánuji odpočinout a načerpat energii po náročné sezoně. Chci přes zimní období víc chodit do fitka a zároveň zapracovat ještě víc na psychice — udržet klid a soustředění je pro mě teď stejně důležité jako technika. Tato sezona byla pro mě velmi úspěšná. Podařilo se mi výrazně snížit HCP, na dvou turnajích získat prize money a zlepšit proměňování puttů. Zároveň se mi daří pracovat na psychice a udržet klid během hry. Nyní budu pracovat na dynamice v technice, ať se prodloužím.

Filip Horáček

MISTR KLUBU VE HŘE NA JAMKY, HCP: 0,3

Pevné nervy a stabilní výkonnost, které udržel od první rány až po poslední jamku, taková byla letos hra Filipa Horáčka. Znovu potvrdil svou pověst hráče, který umí uspět ve vypjatých duelech, a ovládl letošní mistrovství klubu ve hře na jamky. Po vítězstvích v letech 2017 a 2022 si připsal třetí mistrovský titul.

FILIPE, JAKÝ JE TO POCIT STÁT SE VÍTĚZEM PO TAK NÁROČNÉ SÉRII ZÁPASŮ?
Pocit je to opravdu skvělý. Odehrát všech pět zápasů a udržet si pořád stabilní výkon je hlavně po psychické stránce velice náročné. Kór když jsem letos nemohl hrát mistrovství na rány. A tak byl můj cíl pro letošek jasný a jsem moc rád, že se to povedlo.

NA CESTĚ K VÍTĚZSTVÍ JSI POSTUPNĚ PORAZIL PĚT HRÁČŮ. KTERÝ Z DUELŮ PRO TEBE BYL NEJTĚŽŠÍ A PROČ?
Všechny tyto zápasy pro mne byly obtížné. Nejvíce v tom, že hrajete proti svým kamarádům a spoluhráčům z týmu. Nejtěžší pro mne byl určitě zápas s Davidem Marečkem. Vím, že David hraje skvělý golf a musel jsem do toho jít s pokorou a věřit si, že to zvládnu. Na třetí jamce mi pomohl hole in one, a dokonce jsem vedl i o tři jamky. Nakonec jsme ale museli jít na poslední jamku s tím, že je to stejně. Tlak to byl obrovský pro oba hráče, důležité bylo neudělat chybu. Mně se to povedlo, a tak jsem mohl kráčet do finále.

JAK SES CÍTIL PŘI POSLEDNÍM ZÁPASE PROTI HONZOVI ČERVENKOVI?
Samozřejmě jsem cítil nervozitu, Honza se v posledních sezonách velice zlepšil a věděl jsem, že budu muset předvést skvělou hru, abych uspěl. To se mi naštěstí povedlo a dokázal jsem tlačit na soupeře, aby dělal chyby. Ty bohužel pro Honzu přišly, a tak jsem měl cestu za titulem usnadněnou.

HRA NA JAMKY ČASTO PROVĚŘÍ PSYCHIKU VÍC NEŽ VÝSLEDEK NA SKÓRE. JAK PRACUJEŠ S TLAKEM?
V jamkové hře můžete více riskovat, protože jestli ztratíte jednu jamku, další si můžete vzít zpět. Samozřejmě, protože v Hostivaři se hraje pouze na 12 jamek, moc času na korekci skóre není. Na druhou stranu, když si vytvoříte pohodlný náskok, lépe se brání a je větší šance vyhrát.

JAK HODNOTÍŠ SVÉ VÝKONY BĚHEM CELÉHO TURNAJE?
Když se ohlédnu zpět, jsem sám mile překvapený, jak stabilní výkonnost se mi po celý turnaj podařilo udržet. Nečekal jsem, že se mi podaří hrát všechny zápasy na takové úrovni. V podstatě až na pár drobných chyb jsem dokázal hrát, jak nejlépe umím, a to mi v hlavě pomohlo dojít až k samotnému titulu. Snažil jsem se zůstat soustředěný, nepodlehnout emocím a jít do každého souboje naplno, jako by to bylo finále.

JAK SIS UŽIL ATMOSFÉRU LETOŠNÍHO MISTROVSTVÍ?
Atmosféra letošního mistrovství byla opravdu skvělá. Každý rok je to soutěživé, ale zároveň přátelské, přesně tak, jak to má být. Hrát proti kamarádům, obzvlášť v pozdějších fázích turnaje, není nikdy snadné. Člověk se snaží, aby to ve flightu zůstalo v pohodě a nebylo to zbytečně napjaté. Zároveň to ale byla skvělá motivace. Vidět, jak dobře hrají ostatní kluci z klubu, mě hnalo dopředu. Každý z nás chtěl podat co nejlepší výkon, ale přitom se navzájem podporujeme a přejeme si úspěch. To je na tom asi to nejhezčí. Nakonec je nejdůležitější si to užít, zachovat férovost a odnést si z turnaje dobré vzpomínky.

CO PRO TEBE ZNAMENÁ TITUL MISTRA KLUBU A JAKÝ MÁŠ DALŠÍ CÍL?
Titul mistra klubu v Hostivaři pro mne znamená hodně. Vždy jsem věděl, že jsem silný v jamkové hře. Několikrát jsem byl v semifinále nebo finále, dokonce už jsem titul dvakrát vyhrál. Mé cíle pro nadcházející sezonu jsou jednoznačné. Týkají se primárně týmové soutěže, kde jsme letos usilovali o návrat do extraligy. To se bohužel nepodařilo, a tak si to příští rok musíme vybojovat zpátky. Samozřejmě také budu usilovat o obhájení titulu a pokud možno přidání také dobrého umístění z mistrovství ve hře na rány.

Lukáš Broda

MISTR KLUBU VE HŘE NA RÁNY, HCP: 0,5

Zkušenost, klid a schopnost rozhodnout ve správný okamžik. Lukáš Broda ve finálovém kole potvrdil svou pověst hráče, který zvládá tlak, a po skvělém závěru získal už čtvrtý titul mistra klubu ve hře na rány. Po výhrách v letech 2014, 2018 a 2021 si připisuje i rok 2025.

LUKÁŠI, ZÍSKAL JSI UŽ ČTVRTÝ TITUL MISTRA KLUBU VE HŘE NA RÁNY. JAK CHUTNÁ TEN LETOŠNÍ?
Letošní titul chutná velice dobře. Je trochu nečekaný a o to lepší. Boj to byl totiž do posledního puttu.

ROZHODOVALO SE AŽ NA POSLEDNÍCH JAMKÁCH. CO TI POMOHLO UDRŽET KONCENTRACI A NÁSKOK?
Koncentraci mi pomohlo udržet, že jsem věděl, že soupeř David Štrouf je také zkušený hráč a bude bojovat do poslední rány. V druhém kole totiž pronesl větu, že se stejně bude rozhodovat na posledních jamkách, a opravdu tomu tak bylo…

VE DRUHÉM KOLE JSI NA DRUHÉ DEVÍTCE ZAZNAMENAL PĚT BIRDIE. BYL TO KLÍČOVÝ MOMENT TURNAJE?
Určitě. Vzhledem k tomu, že jsem druhé kolo začal několika bogey a věděl jsem, že potřebuju stahovat. Naštěstí se mi povedlo rozjet „birdie mašinu“ a začalo to tam padat včas. Bez druhé devítky, kterou jsem zahrál -4, by nebyla šance na vítězství.

JAK VNÍMÁŠ SROVNÁNÍ SE SVÝMI PŘEDCHOZÍMI TITULY Z LET 2014, 2018 A 2021? JE TEN LETOŠNÍ NĚČÍM VÝJIMEČNÝ?
Myslím si, že každý titul má své. Letos jsem si opravdu říkal, že šance bude menší s ohledem na to, že jsem neměl prostor tolik natrénovat… Ale možná to bylo dobře? Letošní titul pro mě bude výjimečný asi tím, že jsem druhé kolo začal fakt špatně a už jsem s výhrou tolik nepočítal. O to větší z ní mám radost. Kousnul jsem se, zabojoval a vyšlo to.

JAKÁ BYLA PODLE TEBE CELKOVÁ ÚROVEŇ SOUTĚŽE A SOUPEŘŮ?
Úroveň soutěže a soupeřů se každým rokem zvedá s ohledem na to, že dorůstají mladí hráči. Za mě je to strašně dobře, protože v Hostivaři vyrůstá další generace hráčů, kteří nás „důchodce“ vystřídají a budou reprezentovat klub v budoucnu. Doufám ale, že si ještě pár let ligu a reprezentaci klubu udržím…

S KÝM JSI ŠEL VE FLIGHTU A JAK SE TI S TAKOVÝMI PARŤÁKY HRÁLO? ZAPSALA SE TI DO PAMĚTI NĚJAKÁ JAMKA?
První i druhé kolo jsme šli ve stejném složení — já, David Štrouf a Kuba Tran. S Davidem spolu chodíme hrát pravidelně, takže jsme dobří parťáci, dokážeme se pochválit a zároveň trochu zdravě popíchnout k lepšímu výsledku. S Kubou jsem šel turnaj poprvé a bylo to moc fajn, hlavně koukat na jeho klidný švih a konzistentní hru. Dlouho nezapomenu na jamku číslo 10 v prvním kole. První ranou jsem zahrál out. Druhou jsem posadil metr k tyči a putt jsem proměnil. Zahrál jsem tak „easy“ par a tichý eagle zároveň…

CO TĚ ŽENE K TOMU, ABYS STÁLE PODÁVAL TAK STABILNÍ VÝKONY A ZVLÁDAL TLAK?
To kdybych věděl… Snažím se stále hrát svůj golf. Zbytečně neriskuji a soustředím se jamku od jamky. Tlak zvládám asi tím, že si v hlavě říkám, že je to jen golf — a já jsem flegmatik.

MÁŠ PRO OSTATNÍ HRÁČE V KLUBU NĚJAKÝ TIP, JAK SE VYROVNAT S NERVOZITOU V TAKTO PRESTIŽNÍCH TURNAJÍCH?
Hrajte to jako cvičné kolo, které chodíme „každé“ pondělí s kapitánem Pavlem Fulínem. Nechtějte zahrát všude birdie, stačí par a ono tam určitě něco spadne. Za ty roky si člověk myslí, že jamku už zahrál snad všemi způsoby, ale každé kolo se dostanu do nových pozic, o kterých jsem neměl ani tušení, že v Hostíku jsou. A to je prostě golf.