Nepřekážet hráčům. To je podle Jindry Jedličky jedno z hlavních pravidel, které by měl dobrý greenkeeper ctít. Při objemu takové práce, jakou představuje právě údržba celého areálu Galerie Golf Hostivař, je to někdy pěkná fuška.

Ranní směna začíná v půl šesté a do sedmi je to šrumec. Před otvíračkou je totiž potřeba připravit celé hřiště i tréninkové plochy. Od jara do podzimu se tak denně sečou či pro zpevnění válí greeny, a to nejen na hřišti, ale i na chipping a putting zóně. Alespoň třikrát týdně pak sekačky vyrazí i na ferveje, forgreeny, semirafy a odpaliště. Obden se také převrtávají jamky, a to podle předem stanoveného plánu pin pozic tak, aby se ve stejný den neopakovala stejná rozložení. Brzy ráno, tedy pořád do sedmé hodiny ranní, je také potřeba uklidit i všechny bunkery a kompletně driving. V sedm hodin musí být všechno nachystané v plné parádě. První flight je totiž v Hostivaři prakticky denně vyprodán, stejně tak se golfová ranní ptáčata objevují už od sedmi i na cvičných odpalištích. Někdy je to tak trochu závod, protože se práce může třeba kvůli počasí protáhnout a zahradník má v takovém případě před hráči náskok třeba jen pár jamek. Tady je na místě hostivařské golfisty pochválit, a to za jejich chování na hřišti. Nic víc než běžné opotřebení způsobené hrou greenkeepeři ráno obvykle řešit nemusí. Sem tam nedostatečné vypichování greenů, hlavně po turnajích, občas nějaký větší zásah opeřence, který lze rychle opravit díky rezervnímu greenu sloužícímu pro opravy. Velké kalamity se v Galerii Golf Hostivař nekonají.

Větší a větší

V Hostivaři Jindra Jedlička pracuje už dvanáctým rokem. I když se náplň jeho práce za ty roky až tolik nezměnila, s výjimkou stále lepších technologií používaných sekaček a dalších strojů, narostla na objemu. Místo původních devíti jamek se dnes zahradníci starají o osmnáct, k tomu je potřeba přičíst i tréninkové plochy. A přibyly buggyny. To je další věc, která musí ráno pěkně šlapat. I buggyny musí být v sedm ráno nabité, umyté a připravené na první ranní golfisty.

Tady se nekončí nikdy

Další denní práce už probíhají v závislosti na sezoně, potřebách hřiště a také na počasí. Stejnou péči, jaké se dostává hřišti, je potřeba věnovat také golfové akademii, kromě toho je v areálu i řada dalších zelených ploch a také keřů a stromů, které je potřeba prořezávat. Když s podzimním počasím přestává tráva růst, nahradí sekačku fukary nebo stroje na sbírání spadaného listí. Když v zimě driving zapadne sněhem, vyrazí greenkeepeři s traktorem a válci, aby dopadovou plochu pro míče více zpevnili.

Nebo budují lyžařský okruh pro milovníky běžek. A tak pořád dokola. Odpolední čas stejně jako chvíle, kdy prší, je také vyhrazen hnojení ploch a údržbě strojů.

Práce greenkeepra je podle Jindry hezká, ale koho nechytne, ten u ní prý nevydrží. V létě, v zimě, na větru nebo v dešti, ve všední dny stejně jako o víkendu a pořád venku. A vlastně nikdy není hotovo, tráva roste pořád. Jindra má ale golf rád, dokonce ho i hraje, a tak vyráží i se ženou či přáteli na jiná hřiště, aby měl srovnání. Hostivař ale jeho měřítkům kvality vyhoví, jak říká, naše hřiště je takové nažehlené a pořád dobře udržované. Jediný trávník, který je ještě hezčí, je tak možná u Jedličků doma. Protože po práci se Jindra Jedlička věnuje právě vlastní zahradě.

Jindřich Jedlička

Hostivařským greenkeeperem je už dvanáct let, čtenáři ho ale možná budou znát spíš jako jednoho ze střelců hole-in-one na původně deváté jamce. Kromě golfu si rád najde čas i na tenis, hokej a dva psí parťáky, i když těm se nejvíc věnuje jeho dcera. Trávu doma seče rád, ale pro sousedy funguje v rámci údržby zahrady jen jako rádce či konzultant.

Foto: Vojtěch Vlk