Nerozlučná dvojka a skvělí golfoví parťáci, to jsou Filip Hradický a Tomáš Půlpán. Spojuje je vášeň pro golf, vytrvalost, spolehlivost a práce. Oba studují vysokou školu a oba jsou členy hostivařského týmu. Jednoho potkáte na recepci, druhý jezdí v maršálském autíčku.

Od šesté třídy základní školy až do maturity spolu seděli v jedné lavici, jejich přátelství nerozdělila ani vysoká škola, kdy se jeden vydal na cestu advokáta a druhý se našel v marketingu. A obvykle potkáte oba dva v Hostivaři v týž den, služby si totiž rádi píšou spolu.

Kluci, jak dlouho hrajete golf?

Tomáš: Před deseti lety, tedy ještě na základní škole, mě ke golfu přivedl tátův nejlepší kamarád, lékař Kamil Veselý. Jemu vděčím za možnost poznat tento krásný sport. Pan doktor je vášnivým golfistou a na chalupě mi ukázal základy golfového švihu, které jsme postupně zdokonalovali.

Filip: Mě ke golfu přivedl právě Tomáš, někdy ke konci základní školy. Přiznávám, že to se mnou neměl nikterak jednoduché, zval mě na golf téměř celý rok a já jsem jeho nabídku pokaždé tvrdohlavě odmítal se slovy, že na golf mám ještě nějaký ten pátek čas. Nakonec ale moji tvrdohlavost prolomil, a tak jsme se ocitli na driving range, kde jsem při prvním setkání s tímto sportem objevil svou novou životní vášeň.

Kde jste s golfem začínali a co bylo nejtěžší?

Tomáš: S golfem jsem začínal ve svém domovském klubu Hořehledy nedaleko Plzně. Tam jsem poprvé hrál i golfový turnaj. V začátcích pro mě byla nejtěžší, asi jako pro většinu začínajících hráčů, krátká hra, především puttování. A pak rozptyl směru, ale tím si musí projít asi taky každý.

Filip: Já začínal v Golf Clubu Molitorov u Prahy, měl jsem tam nejblíž. V začátcích jsem měl největší problém udržet koncentraci při hře po dobu celých 18 jamek, s koordinací celého těla během švihu a v neposlední řadě také najít čas pro nepravidelný trénink ve svém volnu. Ten je zejména v golfu esenciálním klíčem k úspěchu.

Jak často chodíte hrát?

Tomáš: Snažím se hrát, co nejvíce to jde. Někdy je to jen krátký trénink na drivingu, někdy hra na hřišti. Během sezony se snažím hrát 2×–3× týdně. Obecně záleží, jak mi to časové možnosti dovolí.

Filip: Průměrně jednou týdně, pravidelnost mých golfových terapií závisí rovněž i na tom, jaké je aktuální roční období – v létě chodím hrát podstatně častěji než v zimě, nemám rád pocit zmrzlých rukou na gripu.

Máte tady nějaké oblíbené místo?

Filip: V Hostíku je mým nejoblíbenějším místem rozhodně odpaliště jamky číslo 2 v rámci našich nových čtyř jamek – konkrétně pohled od „Donutu“ na starou devítku. Je to vskutku dechberoucí pohled.

Tomáš: Je těžké vypíchnout jedno místo, které mám nejradši. Hostík vnímám komplexně jako areál, kde rád trávím čas. Pokud bych měl ale vybrat jedno místo, které je mé nejoblíbenější, bylo by to hřiště. Jednak je to místo, kde z pozice maršála trávím nejvíce času, a také si ho rád chodím zahrát společně s kamarády. Je zajímavé, jak se hřiště rozrůstá o další jamky.

Který z vás začal v Hostíku jako první?

Tomáš: Já jsem tady dýl. K maršálování v Hostivaři jsem se dostal v létě roku 2018. Ale už o dva roky dřív jsem tady začal trénovat dětské kurzy, kterým se věnuji dodnes. Po maturitě jsem hledal práci, kterou bych skloubil s vysokou školou a maršálování splňuje naprosto mé možnosti i očekávání, a hlavně mě baví! Taky jsem potkal skvělé kolegy, ze kterých se stali blízcí přátelé. No a pak mě oslovily holky z recepce, jestli neznám nějakého kamaráda, který by se hodil na recepci. Filip byl jasná volba.

Filip: Je to tak. Na pozici recepčního mne nalákal hlavně z důvodu perfektního pracovního kolektivu a prvotřídního golfového prostředí.

Jak moc spolu musí maršál a recepce spolupracovat?

Filip: Vzájemná spolupráce recepce a maršálů je velice důležitá pro zajištění hladkého chodu tempa hry a komfortu našich hráčů. Do kontaktu přicházíme v průběhu každého dne téměř pořád. Musíme společně konzultovat případné nejasnosti, vzájemně se informovat o stavu hřiště a buggyn a dalších záležitostí.

Tomáš: Recepce a maršál musí společně spolupracovat neustále. Recepční s maršálem jsou osoby, kterým nejčastěji zákazníci sdělují veškeré své připomínky, dotazy, informace. Je tedy nutné, aby recepce s maršály spolupracovala a naopak.

Jaký je váš letošní golfový úspěch?

Filip: Určitě to, že jsem se neumístil na posledním místě na jednom z mých dvou letošních turnajů – Akademickém mistrovství ČR.

Tomáš: Nejvíc si cením týmového úspěchu se svým domovským klubem v 2. lize, kde jsme obsadili první polovinu v tabulce.

S jakým handicapem letos končíte sezonu?

Filip: 14,6

Tomáš: 6,1

Filipe, máš nějaký tip, jak se na recepci co nejrychleji odbavit?

Mým osobním doporučením je s sebou nosit federační kartu, která urychlí celý proces odbavení. Zároveň zde existuje i rychlejší a pro hráče komfortnější forma odbavení hry, jíž je možnost samoodbavení na hřišti prostřednictvím aplikace TeeTime. Zmíněná funkce této aplikace umožní hráči se odbavit přímo z odpaliště. Samozřejmě chápeme, že v rámci klubového života je styk s recepcí důležitý, a my členy rádi vídáme, takže federační kartičky s sebou! Ještě chci říct, že se někdy může stát, že se hráči nemohou na recepci dovolat, a to zejména proto, že se věnujeme jiným hráčům. Pro tyto případy je možné nás kontaktovat buď prostřednictvím e-mailu, nebo našeho live chatu přímo na našem webu.

Čeho byste chtěli jednou dosáhnout?

Tomáš: Po absolvování studia bych se rád věnoval sportovnímu marketingu, ideálně bych se rád pracovně pohyboval v golfovém prostředí. Případně bych si rád otevřel vlastní sportovní agenturu. A samozřejmě, chtěl bych žít šťastný a spokojený život.

Filip: Mým životním cílem po ukončení studia na vysoké škole je zahájit výkon advokacie. V obecné rovině bych ovšem chtěl dosáhnout spokojeného a vyrovnaného života jak v osobním, tak profesním životě. ◾

Foto:  Vojtěch Vlk